Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
V hlavní síni zenového kláštera byly dva druhy polštářů, uložených ve
velké skříni v rohu místnosti. Pro každý druh shromáždění bylo jiné
uspořádání polštářů, a tak vždy před zahájením se polštáře vyndaly ze
skříní a naskládaly na vysoké hromady podél zdi. Odtud už bylo snadné
je rychle rozdělit v okamžiku, kdy měly být použity. Práce s hromadami
polštářů příslušela nejnovějším členům řádu. Jejich povinností bylo i
uložit polštáře nazpět do skříně. Jednoho dne se stalo, ze právě
skončilo jedno shromáždění a druhé se mělo konat krátce poté. Nový žák
stál nerozhodně před polštáři a ptal se:
„Má to cenu na tu chvíli dávat polštáře do skříně, když se za deset
minut vyndají, trochu přeskládají, a dobrá polovina jich přijde přesně
tam, kde byly předtím?“
„A máš teď něco jiného na práci?“, dostal žák odpověď.
„Jistě“, zaradoval se, „moc by mě zajímalo, jak jsme se včera učili,
že někteří Buddhové žijí tisíce let a někteří jen okamžik, jak je to
možné?“
„Dokonce jsou i takoví Buddhové, kteří žijí právě deset minut.“
