Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Lidé si často vypravovali o moudrosti převozníka z Hua. Šan se jednou
rozhodl, že ho navštíví a složí mu poklonu.
Převozník odvázal loďku a nastoupili. Když byli uprostřed řeky, začal
vyzvídat:
„Odkudpak ty jsi?“
„Nemám žádný domov. Místo, kde přebývám, nikdo nezná,“ odpověděl mu
Šan.
„A jak vypadá to tvé místo, které nikdo nezná?
„Kam oko dohlédne, nevidím nic, k čemu by se to dalo přirovnat“,
vysvětloval Šan.
„A kdepak jsi se to naučil?,“ nedal se odbýt převozník.
„To je mimo vidění a slyšení.“
Převozník se srdečně rozesmál. Pak přistoupil blíže k Šanovi, díval se
mu zpříma do očí a začal na něj křičet:
„Ať je ta tvá filosofie chytrá jak chce, neslouží ti lépe než kůl k
přivázání osla.
Teď přestaň kousat do návnady a rychle řekni, jak to s tebou doopravdy
je!“
V okamžiku, když chtěl Šan otevřít ústa, převozník napřáhl svou tyč a
shodil ho do vody.
Šan už nic neříkal, protože najednou už nic říkat nepotřeboval.
Pamětníci udávají, že Šanovo pochopení bylo od té doby pravé, a také
se shodují na tom, že převozníka už nikdo nespatřil.
