Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA
Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)
Džanaka pravil:
1. Ten, kdo je už v podstatě prázdného srdce a jen z nerozvážnosti ještě myslí na věci světa, podobá se, i když spí, probuzenému: neboť jeho vzpomínky vyhasly.
2. Kde jsou statky? Kde svazky přátelské? Kde lupiči: věci smyslové? Kde poučení? A kde vědění? – když ode mne odpadly mé žádosti.
3. Poznávám-li nezúčastněně přihlížejícího ducha, který je nejvyšším átmanem a „Pánem“, neočekávám už nic, pokud jde o upoutanost a osvobození, a nemám starostí o svou spásu.
4. Kdo je ve svém nitru prost všech bludných představ, ale navenek jedná jako člověk zapletený ještě v blud, podle vlastní libosti, toho poznávají jen ti, kdo jsou mu rovni.
