Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA
Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)
Džanaka pravil:
1. Vyňal jsem kleštěmi – poznáním pravdy – z nitra svého srdce šíp: trýznivé, mnohotvárné hloubání.
2. Kde jsou náboženské povinnosti, kde smyslové radosti či snaha po zisku, kde otázka správného rozlišování, kde dvojnost či nedvojnost – pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
3. Kde je minulost, či kde budoucnost, či kde též přítomnost, kde místo v prostoru, nebo kde věčnost – pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
4. Kde je átman, či kde to, co není átman, kde dobré a nedobré, kde starost či kde také oproštěnost od starosti – pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
5. Kde je sen, nebo kde bezesný spánek, a kde též bdění, kde onen „čtvrtý“ stav, spočinutí v brahma, nebo kde dokonce strach – pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
6. Kde je dálka, či kde blízkost, kde vnějšek, a kde nitro, kde hrubost, kde jemnost – pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
7. Kde je smrt, či kde život, kde jiné světy, a kde světskost tohoto světa, kde splynutí, kde pohroužení – pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
8. Dosti už řečí o trojspřeží – smyslové radosti, zisku a náboženské povinnosti -, dosti též řečí o józe, dosti řečí o poznání pro mne, který spočívám v Sobě Samém!
