Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA
Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)
Džanaka pravil:
1. Kde jsou tvorové, nebo kde tělo, kde smyslová ústrojí, nebo kde mysl, kde prázdnota, a kde stav bez očekávání – je-li má pravá přirozenost prosta vší poskvrny?
2. Kde je psaná nauka, kde poznání Sebe, nebo kde mysl odpoutaná od věcí, kde sytost, kde osvobození od žízně – jsem-li navždy povznesen nad všechny dvojice protikladů?
3. Kde je vědění, či kde též nevědění, kde „toto“, a kde „já“ či „mé“, kde upoutanost a vyproštění, kde podoba mé pravé podoby?
4. Kde jsou osudové následky minulých činů, které se už začaly objevovat, nebo kde je osvobození ještě v tomto životě zde na zemi, a kde ono dokonalé osvobození po smrti – jsem-li vždy mimo všechny rozdíly?
5. Kde je ten, kdo koná, kde ten, kdo požívá; nebo kde je osvícení bez činnosti? Kde jsou vnímatelné věci, a kde výsledek vnímání – jsem-li vždy bez vlastního způsobu bytí?
6. Kde je svět, či kde člověk žádající si osvobození; kde jógin, a kde ten, kdo je bohat poznáním; kde upoutaný a kde osvobozený – jsem-li ve své pravé přirozenosti bez čehokoli druhého?
7. Kde je stvoření světa, a kde, jeho zničení; kde je cíl, jenž má být uskutečněn, a kde cesta vedoucí k jeho uskutečnění; kde ten, kdo uskutečňuje, nebo kde dosažení – jsem-li ve své pravé přirozenosti bez čehokoli druhého?
8. Kde je ten, kdo vyměřuje, nebo kde vyměřování, kde jeho předmět, a kde jeho výsledek, kde něco, či kde nic – jsem-li vždycky bez poskvrny čistý?
9. Kde je rozptýlení, a kde soustředění na jeden bod; kde pošetilost, kde zaslepenost; kde radost, či kde sklíčenost – jsem-li vždycky bez činnosti?
10. Kde je shon světa, či kde nejvyšší pravda, kde štěstí, nebo kde neštěstí – jsem-li vždy prost všeho hloubání?
11. Kde je vesmírná šalba, a kde věčný koloběh životů, kde náklonnost, nebo kde odříkání, kde individuální duše, či kde ono všepronikající brahma – jsem-li vždy bez poskvrny?
12. Kde je působení, nebo kde jeho zanechání, kde osvobození, a kde upoutanost – stojím-li vždycky na nejvyšším vrcholu a spočívám-li takto – jsa nedílný stále ve svém přirozeném stavu?
13. Kde je poučení, nebo kde psaná nauka, kde žák, a kde učitel, či kde nejvyšší lidský cíl – jsem-li prost omezujících vlastností a míruplně blažen?
14. A kde je „jest“, či kde je „není“, a kde je „jedno“, či kde „dvě“? K čemu tu mnoha slov? Nejsou mi vůbec k ničemu!
