Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA
Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)
Aštávakra pravil:
1. Tehdy je upoutanost, když si mysl něčeho žádá nebo něčeho želí, z něčeho se raduje nebo na něco se zlobí, něčeho zanechává nebo něco podržuje.
2. Tehdy je osvobození, když mysl si ničeho nežádá, ani ničeho neželí, z ničeho se neraduje, ani se na nic nezlobí, ničeho nezanechává, ani nic nepodržuje.
3. Tehdy je upoutanost, když mysl ulpívá na nějakých vjemech. Tehdy je osvobození, když mysl neulpívá na žádných vjemech.
4. „Není-li tu já, pak je osvobození:í: je-li tu já, pak je upoutanost“ – mysli tak a hravě se to podaří. Nic nepodržuj a ničeho nezanechávej!
