Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA
Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)
Džanaka pravil:
1. Jak se dosahuje poznání? Jak osvobození? A jak se staneme prostými vášní? – To mi pověz, ó pane!
Aštávakra pravil:
2. Toužíš-li po osvobození, můj milý, vyhýbej se smyslovým požitkům, jako by byli jedem. Trpělivost a přímost, soucit, jasnou mysl a pravdivost si osvojuj, jako by byly mlékem krávy, která právě vrhla telata.
3. Nejsi zemí, nejsi vodou, nejsi ohněm, nejsi vzduchem a nejsi ani éterem, příteli! Věz: tvou podstatou je duch, který přihlíží bez účasti tomuto všemu – tak dojdeš osvobození.
4. Nebudeš-li se ztotožňovat s tělem a nalezneš-li v duchu svůj pokojný stav, budeš oblažen, naplněn mírem, prost pout.
5. Nepatříš k žádné kastě – ani ke kastě bráhmanů ani k jiné – a do žádného životního stadia. Nevstupuješ do zorného pole žádného oka, nejsi vázán k světským věcem, jsi bez tvaru – bez účasti všemu přihlížeje, buď blažen!
6. Právo a bezpráví, slast a strast jsou vlastní pouze mysli, nikoli tobě, ó všudypřítomný! Nic nekonáš, ničeho nepožíváš – jsi navždycky svoboden.
7. Jsi samojediný zřec veškerenstva, jsi vpravdě navždycky svoboden. Neboť jenom toto je tvým poutem: pokládáš toho, kdo zří, za něco, čím není.
8. „Já konám“ – tento blud tě otravuje jako uštknutí velkého černého hada. ,,Nejsem to já, kdo koná“ – pij božský nápoj této víry a buď blažen!
9. „Jsem samojediný, jsem dokonale, čistě probuzený“ – ohněm tohoto přesvědčení spal prales nevědomosti – a prost starosti, buď blažen!
10. Jsi pravé poznání, jemuž se celý vesmír jeví jenom jako klamný obraz – podoben hadu, který je ve skutečnosti jenom provazem. Jsi nejvyšší blaženství veškerého blaženství: proto putuj šťastně dále!
11. Je v poutech, kdo věří, že je upoután; je osvobozen, kdo věří, že je osvobozen. Odtud pravdivost přísloví: „Jaký sklon, takový směr osudu.“
12. Átman jen přihlíží – všudypřítomný a dokonalý, samojediný a svobodný – jako čistý duch bez činnosti. Nedotčen světskými věcmi, je prost všech žádostí a vášní – a je jen zdánlivě podroben bídě životního koloběhu.
13. Hle, tvůj átman: je povznesen nade vše, jsa probuzen k pravdě. Není ničeho druhého mimo něj. „Já je jenom zdání“: tak se osvoboď z víru – vnějšího i vnitřního.
14. Dlouho jsi byl, můj synu, spoután hadem: klamem těla. Mečem poznání: „Jsem probuzen k pravdě“ jej rozetni a buď blažen!
15. Nejsi dotčen ničím, jsi bez činů, jsi světlo, které osvětluje sebe samo, prosto všeho zakalení. Neboť jen to je tvým poutem, že se oddáváš pohroužení.
16. Tebou je vše toto naplněno, v tebe vpravdě ponořeno. Jsi čistý a osvícený ve své podstatě – neupadej proto v malicherné myšlení!
17. Lhostejný ke světu a povznesen nad změnu, prost břemen, se srdcem plným chladivého balzámu a nezbadatelně moudrý, buď nepohnut – buď pouze nádobou ducha!
18. Věz, že vše co má tvar, je klamné; jenom to, co jej nemá, je neměnné. Není nových životů pro toho, kdo byl poučen o této pravdě.
19. Viz obraz v zrcadle: stejně jako se tatáž osoba objevuje v něm i mimo ně, tak je i nejvyšší „Pán“ v tomto tvém těle i mimo ně.
20. Vzduch nebeský je jediný a přítomný všude – uvnitř nádoby i mimo ni: stejně tak je věčné brahma bez trhliny jedno v zástupu všech bytostí.
