Svatý korán – Sůra 18, Jeskyně, Al-Kahf

1. Sláva Bohu, jenž seslal služebníku Svému Knihu a neučinil ji
křivolakou,
2. nýbrž přímou, aby varovala před mocnou přísností od Něho
přicházející a aby oznámila věřícím, kteří zbožné skutky konali,
že obdařeni budou odměnou překrásnou,
3. zahradou to, v níž navěky zůstanou,
4. a aby varovala ty, kdo říkají, že Bůh pro Sebe si vzal děti.
5. A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je
slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví.
6. Chceš se snad zahubit smutkem jda ve stopách jejich, jestliže
tomuto příběhu neuvěří?
7. To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom
vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší.
8. A věru uděláme ze všeho toho, co na ní je, výšinu rostlinstva
zbavenou!
9. Domníváš se, že lidé jeskyně a ar-Raqímu byli zázrakem jedním z
Našich znamení?
10. . . . A hle, mladíci se do jeskyně uchýlili a pravili: „Pane náš,
daruj nám od Sebe milosrdenství a připrav nám pro věc naši správné
vedení!“
11. A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých,
12. potom jsme je vzkřísili, abychom poznali, která z obou stran lépe
odhadne délku pobytu jejich.
13. My vyprávíme ti příběh jejich pravdivě; vždyť mladíci to byli,
kteří v Pána svého uvěřili, a jejich vedení po cestě správné jsme
upevnili.
14. A srdce jejich jsme posílili, když vstali a řekli: „Náš Pán je
Pánem nebes a země a nikdy nebudeme vzývat božstvo jiné kromě
Něho, jinak bychom lež nehoráznou hovořili.
15. Tento náš lid si vzal místo Něho božstva různá, aniž o nich
přinesl jasné zmocnění! A kdo je nespravedlivější než ten, kdo
proti Bohu lži si vymýšlí?“
16. A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha,
uchylte se do jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého
rozprostře a ve věci vaší vám ulehčení připraví.
17. A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od
jeskyně jejich a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli
v středu jejím. A toto je jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh
vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal
zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.
18. A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo
i nalevo kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na
prahu ležel. A kdybys je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před
nimi na útěk pln strachu z nich hrozného.
19. A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil
jeden z nich: „Jak dlouho jsme zde setrvali?“ Odpověděli:
„Setrvali jsme zde den či část dne jednoho.“ (Nakonec) řekli: „Pán
náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z
nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší
pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná
obezřetně a slušně, aby na nás neupozornil nikoho.
20. Kdyby nás odkryli, ukamenovali by nás anebo by nás donutili vrátit
se k náboženství svému; a pak již nikdy bychom nebyli blaženi.“
21. A tak jsme je odhalili (lidem z města), aby poznali, že slib Boží
je pravdivý a že o Hodině pochyby žádné není. A hle, lidé se mezi
sebou hádali ohledně věci jejích, a říkali jedni: „Vystavme nad
nimi stavbu nějakou; Pán jejich přece o nich dobře ví!“ A pravili
ti, kdož ve sporu o věc tu zvítězili: „Vystavíme nad nimi
svatyni!“
22. A budou říkat někteří: „Byli tři a čtvrtý z nich byl pes jejich.“
Jiní řeknou: „Bylo jich pět a šestý z nich byl pes jejich“
dohadujíce se o nepoznatelném; a další řeknou: „Sedm, a osmým z
nich byl pes jejich.“ Odpověz: „Pán můj zná nejlépe počet jejich;
a zná to jinak jen lidi nemnoho!“ Nehádej se tedy o nich, leda jen
způsobem esoterickým, a nevyptávej se na ně (z nevěřících) nikoho
23. a neříkej o ničem: „Já zítra učiním to a to,“
24. aniž připojíš: „Bude-li chtít Bůh.“ A vzpomínej Pána svého, když
zapomnětlivý jsi, a řekni: „Snad Pán můj mne dovede k tomu, co je
správnější než toto!“
25. A setrvali oni v jeskyni své tři sta let a přidáno je k tomu ještě
devět.
26. Rci: „Bůh zná nejlépe, jak dlouho tam zůstali, a Jemu náleží
nepoznatelné na nebesích a na zemi a On nejlépe je vidoucí a
slyšící! A nemají oni kromě Něho ochránce žádného a On nečiní
nikoho společníkem rozhodnutí Svého!“
27. Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není
nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho
útočiště žádného.
28. Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i
navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od
nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho,
jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho,
jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!
29. A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo
chce, ať nevěří!“ A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň,
jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim
pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich.
A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!
30. Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a
nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili.
31. Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se
náramky zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se
odívat a v nich na lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak
výtečné to místo pobytu!
32. Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě
zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí
zaseli;
33. a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a
mezi oběma jsme řece téci dali.
34. A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: „Mám více majetku
než ty a mocnější jsem i rodem svým.“
35. Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy
toto zanikne, si nemyslím,
36. a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych
navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam
výměnou.“
37. I pravil mu druh jeho v rozhovoru: „Chceš být nevděčný vůči tomu,
jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil
lidskou podobou?
38. Však já hovořím: On je Bůh, Pán můj, a já k Pánu svému
nepřidružuji nikoho.
39. Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť
stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne
majetkem a dětmi chudšího,
40. možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že
postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí
pustou,
41. či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt
novou.“
42. A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit
rukama nad tím, co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena
nyní, a volal: „Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!“
43. A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se
pomoci.
44. A tady přísluší ochrana jen Bohu skutečnému; a On nejlepší je v
odměňování a k nejlepšímu vede konci.
45. A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již
sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se
suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí
každou.
46. Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné
skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i
naději míti budou
47. v den, kdy horám dáme kráčet a kdy uvidíš zemi jak rovinu
srovnanou; a tehdy shromáždíme duše všechny, aniž opomineme z nich
jedinou.
48. A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. „Teď přišli jste k
Nám tak, jak jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že
neustanovíme pro vás lhůtu žádnou.“
49. A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z
toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,,Běda nám, co je to za knihu,
že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?“ A naleznou
před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.
50. A hle, pravili jsme andělům: „Padněte na zem před Adamem!“ A padli
na zem všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána
svého se zprotivil. Zdaž vezmete si jej a potomky jeho jako
ochránce místo Mne, ačkoliv vašimi jsou nepřáteli? Jak špatná to
bude výměna pro nespravedlivé!
51. Já neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země ani jejich
vlastního stvoření; a nevzal jsem si ty, kdož k bludu navádějí, za
pomocníky Své.
52. V den, kdy Bůh řekne:,,Zavolejte ty, jež pokládali jste za
společníky Mé!“, budou je vzývat, však vyslyšeni nebudou, neboť
mezi nimi umístíme propast zániku;
53. a provinilí spatří oheň pekelný a usoudí, že doň budou svrženi a
nenaleznou z něho úniku.
54. A věru jsme předložili lidem v Koránu tomto všemožné druhy
příkladů, však člověk rád se o většině věcí pře.
55. Nic nebrání lidem uvěřit či prosit Pána svého o odpuštění, když k
nim přišlo správné vedení – leda odmítnutí připustit, že dostaví
se k nim obvyklý osud dávných anebo že trest je zblízka postihne.
56. A vysíláme posly Své jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako
varovatele. Avšak ti, kdož nevěří, se hádají užívajíce falešnosti,
aby jí pravdu vyvrátili, a přijímají s posměchem znamení Má i to,
před čím varováni jsou.
57. A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních
Pána svého se od nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho
předtím konaly? A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu
neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k
cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.
58. Pán tvůj je odpouštějící i pln milosrdenství. Kdyby je chtěl
uchvátit za to, co si vysloužili, byl by jim jistě uspíšil trest,
avšak mají lhůtu slíbenou a jinde než u Boha útočiště žádné
nenajdou.
59. A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se
nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu
slíbenou.
60. A hle, pravil Mojžíš sluhovi svému: „Neustanu, dokud nedospěji k
soutoku dvou moří, i kdybych měl věky celé jíti tomu vstříc.“
61. A když oba dospěli k soutoku moří dvou, zapomněli na rybu svou,
jež dala se svou cestou v moře unikajíc.
62. A když oba ono místo minuli, pravil Mojžíš svému sluhovi: „Přines
nám oběd náš, věru nás únava z této naší cesty potkala.“
63. Odpověděl: „Což nevidíš, že když jsme se u skály ukrývali,
zapomněl jsem na tu rybu? A jedině satan způsobil, že na ni jsem
zapomněl, a nedal mi vzpomenout si na ni a ona na cestu svou v
moři se zázračně vydala.“
64. I řekl Mojžíš: „To právě je to, co hledáme.“ A oba se obrátili a
po stopách svých se navrátili.
65. A nalezli jednoho ze služebníků Našich, jehož jsme milosrdenstvím
Svým obdařili a jehož jsme vědění z Nás vycházejícímu naučili,
66. a Mojžíš mu řekl: „Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze
správného vedení, o němž jsi byl poučen?“
67. Odpověděl: „Ty trpělivost se mnou mít nebudeš schopen;
68. a jak bys také mohl mít trpělivost v tom, co je mimo rozsah vědění
tvého?“
69. Avšak Mojžíš řekl: „Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já
neoslyším rozkazu žádného.“
70. „Chceš-li mne následovat, tedy se mne neptej na nic, pokud já sám
tě nevybídnu svou zmínkou.“
71. A pokračovali dále, a když pak na lodi pluli, služebník Náš ji
provrtal. I otázal se Mojžíš: „Provrtals ji, abys utopil ty, kdož
na ní cestují? Tys věru učinil věc nevídanou!“
72. Odvětil: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se
mnou?“
73. I řekl Mojžíš: „Nekárej mne za to, že zapomněl jsem, a neukládej
mi ve věci mé zkoušku těžkou!“
74. A pokračovali dále, až potkali chlapce nějakého; i zabil jej a
Mojžíš zvolal: „Zdaž zabils duši nevinnou, aniž právo pomsty jsi
měl? Tys věru spáchal věc ohavnou!“
75. Odpověděl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se
mnou?“
76. Mojžíš pravil: „Jestliže se tě po tomto ještě zeptám na cokoliv,
tedy se zbav společnictví mého; a již se ti dostalo ode mne
omluvy.“
77. A pokračovali dále, a když přišli k obyvatelům města jednoho, o
jídlo je požádali, však lidé ti je pohostit odmítli. A nalezli zde
zeď, jež spadnutím hrozila; když pak ji služebník Náš do pořádku
přivedl, pravil mu Mojžíš: „Kdybys chtěl, mohlo by se ti za to
dostat odměny.“
78. I odvětil: „Toto znamená rozchod mezi mnou a tebou, nicméně ti
chci vysvětlení toho sdělit, v čem nebyls s to trpělivost mít.
79. Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A
chtěl jsem ji poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž
na ně číhá a jenž každou dobrou loď násilím jímá.
80. A co týká se chlapce toho, rodiče jeho byli věřící, a obávali jsme
se, že vzpurností a nevděkem svým on zavede je oba,
81. a přáli jsme si, aby Pán jejich jim jej vyměnil za jiného, jenž
bezúhonnější aby byl a lásky jejich více byl hoden.
82. A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě
tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž
bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své
dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství Pána
tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí vlastního nečinil; a toto
je výklad toho, v čem tys trpělivosti nebyl schopen.“
83. A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: „Budu vám vyprávět
příběh o něm.“
84. Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k
věcem všem.
85. A on za nebeským šel lanem,
86. a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni
vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: „Dvourohý,
na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře.“
87. Odpověděl: „Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom
bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným.
88. A co týká se toho, kdo věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se
odměny překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude snadný.“
89. Potom sledoval lano jiné,
90. a když dospěl k slunce východu, shledal, že vychází nad lidem,
jemuž jsme nedali na ochranu proti němu clony žádné.
91. A tak tomu bylo a My jsme již obsáhli ve vědění Svém vše, co u
něho bylo.
92. Po té sledoval další lano,
93. až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva
chápal řeč mluvenou, našel.
94. I řekli mu: „Dvourohý, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme
ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?“
95. Odpověděl: „To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek.
Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou.
96. Přineste mi kusy železa!“ A když je narovnal mezi dvě úbočí,
rozkázal: „Foukejte!“ Když z toho vznikl oheň, dodal: „Přineste mi
k vylití do něho mosaz roztavenou!“
97. A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní.
98. I řekl Dvourohý: „Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní
se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť Pána mého slib je
vždy pravdivý.“
99. V ten den je ponecháme, aby jeden na druhého ve vlnách dorážel. A
bude zatroubeno na pozoun a shromáždíme je všechny najednou.
100. V ten den pak představíme peklo nevěřícím rovnou,
101. těm, jejichž oči se zavíraly před připomenutím Mým, a těm, kteří
nebyli schopni slyšení.
102. Domnívali se snad ti, kdož nevěřili, že si mohou brát služebníky
Mé jako ochránce místo Mne?
103. Rci: „Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích
svých utrpěli,
104. o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se
domnívají, že dobré činili?
105. To jsou ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení a v setkání s
Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u Nás nic vážit v den
zmrtvýchvstání.
106. Toto odměnou bude jejich: peklo za to, že neuvěřili a že se
posmívali znamením i poslům Mým.
107. Však věru ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít
zahrady rajské obydlím,
108. v nich věčně přebývat budou a po změně žádné toužit nebudou.“
109. Rci: „Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by
moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i
kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu.“
110. Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že
božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým,
ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k
Pánu svému!“