Svatý korán – Sůra 2, Kráva, Al-Baqara

1. Alif lám mím!
2. Toto Písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné,
3. kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim
uštědřili, rozdávají,
4. kteří věří v to, co bylo sesláno tobě, i v to, co bylo sesláno
před tebou, a pevně jsou o životě budoucím přesvědčeni,
5. ti Pánem svým jsou správně vedení a ti budou blažení.
6. Však věru je lhostejno pro nevěřící, zda napomínáš je, či nikoliv
– stejně neuvěří!
7. Bůh srdce jejich i sluch jejich zapečetil a přes oči jejich clonu
položil a pro ně je určen trest hrozný.
8. Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: „Věříme v Boha i v den
soudný,“ zatím však jsou nevěřící.
9. Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami
sebe, aniž o tom mají tušení.
10. V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim
dostane se trestu bolestného za to, že lhali.
11. A když se jim řekne: „Nešiřte pohoršení na zemi!“, tu odpovídají:
„My ji jen polepšujeme!“
12. Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o
tom ponětí?
13. A když se jim řekne: „Uvěřte, jako již uvěřili tito lidé!“, tu
odpovídají: „Cožpak máme věřit tak, jako tito ,hlupáci?“ Zdaž však
nejsou právě oni hlupáci, jenže o tom nevědí?
14. Když potkají ty, kdož uvěřili, říkají: „Uvěřili jsme“, když však
zůstanou sami se svými satany, hovoří: „Jsme s vámi a tamtěm se
jen posmíváme.“
15. Bůh se jim však sám vysměje a ponechá je dlouho tápat jak slepé ve
vzpurnosti jejich.
16. To jsou ti, kdož koupili blud za správné vedení, však obchod
jejich jim nepřinesl zisk a po správné cestě se neubírají.
17. Podobají se tomu, jenž rozžehl oheň: když osvětleno jim bylo vše,
co je kolem, Bůh odnesl jim světlo a nechal je v temnotě,
nevidoucí.
18. Hluší, němí a slepí – z bludu svého se nenavrátí!
19. Anebo jako když objeví se na nebi mrak deštivý, plný temnoty,
hromů a blesků: lidé si zacpávají prsty uši své před hromobitím,
bojíce se smrti; avšak Bůh obklopuje nevěřící ze všech stran.
20. Blesk div jim zrak neodňal, však dokud je blesky ozařují, kráčí
při svitu jejich, a když nad nimi se zatmí, zastaví se. Kdyby Bůh
chtěl, odňal by jim zrak i sluch, neb Bůh je nad věci každou
všemocný.
21. Lidé, uctívejte Pána svého, jenž stvořil vás i ty, kdož před vámi
byli – snad budete bát se Boha,
22. jenž pro vás učinil zemi lůžkem a nebesa kupolí a jenž seslal z
nebe vodu a dal pomocí jí vyrůst plodům pro obživu vaši. Nedávejte
Bohu rovných, vždyť dobře to víte!
23. Jste-li na pochybách o tom, co jsme seslali služebníku svému, tedy
přineste súru podobnou této a předvolejte si svědky své kromě
Boha, jste-li pravdomluvní!
24. Však neučiníte-li to – a vám se to věru nepodaří – pak střezte se
ohně, jehož palivem jsou lidé a kamení a jenž připraven je pro
nevěřící.
25. Oznam radostnou zvěst těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že
pro ně jsou připraveny zahrady, pod nimiž řeky tekou. A kdykoliv
se jim za odměnu dostane z nich ovoce, tu řeknou: „Toto je jako
to, co nám již dříve bylo uštědřeno,“ avšak dostalo se jim jen
něco podobného. A budou tam mít manželky čisté – a budou tam
nesmrtelní.
26. Bůh neostýchá se věru uvádět v podobenství komára nebo to, co
větší je než komár. Ti, kdož uvěřili, vědí, že to je pravda od
Pána jejich, zatímco ti, kdož nevěří, hovoří: „Co chtěl Bůh říci
tímto podobenstvím?“ On nechává jím mnohé zbloudit, však mnohé jím
správně vede – a budou tím uvedeni v blud jedině hanebníci,
27. kteří porušují smlouvu Boží po jejím uzavření a rozdělují to, co
Bůh přikázal spojit, a po zemi pohoršení šíří. A to jsou ti, kdož
ztrátu utrpí.
28. to, že nevěříte v Boha? Když byli jste mrtví, On dal vám život,
potom vás usmrtí a posléze znovu oživí a nakonec budete k Němu
navráceni.
29. On je ten, jenž pro vás stvořil vše, co na zemi je, potom se k
nebi obrátil a v sedmi nebesích je vyrovnal. On věru všech věcí je
znalý.
30. Hle, Pán tvůj k andělům pravil: „Umístím na zemi náměstka!“ I
řekli: „Chceš tam ustanovit někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit
a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a svatost Tvou
prohlašujeme?“ Pravil: „Já věru znám to, co vy neznáte!“
31. A naučil Adama jména všechna, potom je předvedl andělům a řekl:
„Sdělte mi jména těchto, jste-li pravdomluvní!“
32. „Sláva Tobě,“ řekli, „my máme vědění jen o tom, čemus nás Ty
naučil, neboť Tys jediný vševědoucí, moudrý!“
33. Pravil: „Adame, sděl jim jména toho všeho!“ A když jim sdělil ta
jména, pravil Bůh: „Neřekl jsem vám, že znám nepoznatelné na
nebesích i na zemi a že znám dobře i to, co najevo dáváte, i to,
co skrýváte?“
34. A když řekli jsme andělům: „Padněte na zem před Adamem!“, tu padli
všichni kromě Iblíse, jenž to odmítl, zpychl a stal se jedním z
nevěřících.
35. I pravili jsme: „Adame, obývej s manželkou svou zahradu tuto!
Jezte z ní podle libosti, kdekoliv se vám zachce, avšak
nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste se nestali
nespravedlivými!“
36. Avšak satan jim dal zhřešit a způsobil vyhnání jejich z místa, kde
žili. I pravili jsme: „Odejděte! Jeden druhému budete nepřáteli;
země bude místem pobytu vašeho a užívání dočasného!“
37. Adam přijal pak od Pána svého slova a On mu odpustil, vždyť On
odpouštějící je i slitovný.
38. Pravili jsme: „Odejděte odtud všichni! A až k vám přijde ode Mne
správné vedení, ti, kdož následovat budou vedení Mé, nemusí se bát
a nebudou zarmouceni.
39. Však ti, kdož neuvěří a znamení Naše za lež prohlásí, ti budou
ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.“
40. Dítka Izraele, pomněte milosti Mé, již jsem vám prokázal!
Dodržujte věrně úmluvu se Mnou uzavřenou, tak jako Já ji dodržuji
vůči vám, a jen Mne se obávejte!
41. Věřte v to, co jsem seslal pro potvrzení pravdivosti toho, co již
máte! Nebuďte prvními z těch, kdo nevěří v toto zjevení, a
neprodávejte znamení Má za nízkou cenu! A buďte bohabojní!
42. Neodívejte pravdu falší a nezakrývejte pravdu, když ji dobře
znáte!
43. Dodržujte modlitbu, rozdávejte almužnu a sklánějte se s těmi ,
kdož se sklánějí!
44. Chcete přikazovat lidem zbožné skutky, zatímco vy sami na ně
zapomínáte, ačkoliv Písmo odříkáváte? Což tomu neporozumíte?
45. Hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě! To věc je věru velmi
obtížná, kromě pro pokorné,
46. kteří soudí, že s Pánem svým se setkají a že k Němu se navrátí.
47. Dítka Izraele! Pomněte milosti Mé, již jsem vám prokázal, i toho,
že jsem vás vyznamenal před lidstvem veškerým.
48. Střezte se dne, kdy duše žádná nebude odměněna ničím za duši
jinou, kdy nebude od ní přijata přímluva žádná a nebude za ni
vzato výkupné a nedostane se jim pomoci.
49. Zachránili jsme vás před rodem Faraónovým, jenž zlé útrapy vám
působil, zabíjeje syny vaše a nechávaje naživu jen ženy vaše. A
byla v tom zkouška nesmírná od Pána vašeho!
50. A hle, rozdělili jsme moře před vámi a zachránili jsme vás a
utopili jsme rod Faraónův, zatímco vy jste na to hleděli.
51. A hle, uzavírali jsme úmluvu s Mojžíšem po čtyřicet nocí a vy pak
jste za nepřítomnosti jeho si vzali tele a stali jste se
nespravedlivými.
52. Potom jsme vám vše odpustili doufajíce, že snad budete vděční.
53. A dali jsme věru Mojžíšovi Písmo a spásné rozlišení – snad jím
budete správně vedeni.
54. A hle, pravil Mojžíš lidu svému: „Lide můj, vy sami sobě jste
ukřivdili, když tele jste si vzali. Obraťte se kajícně k Tvůrci
svému a zabte hříšníky mezi sebou, to lepší bude pro vás před
Tvůrcem vaším a On odpustí vám, neboť On odpouštějící je i
slitovný!“
55. A hle, řekli jste: „Mojžíši, neuvěříme ti, dokud nespatříme Boha
zcela zřetelně!“ A zasáhl vás blesk, zatímco jste se dívali.
56. Potom jsme vás po smrti vaší opět vzkřísili doufajíce, že snad
budete vděční.
57. A dali jsme vás zastínit mračnu a seslali jsme vám manu a
křepelky. „Jezte z těchto pokrmů výtečných, jež jsme vám
uštědřili!“ Neublížili nám, ale sami sobě ukřivdili.
58. A hle, pravili jsme: „Vejděte do města tohoto a pojídejte tam,
kdekoliv se vám zachce, až dosyta. Vejděte do bran, skloňte se a
rcete: ,Odpuštění!‘ A My odpustíme vám hříchy vaše a rozmnožíme
dobrodiní těm, kdož dobré konali.“
59. Avšak ti, kdož byli nespravedliví, zaměnili slovo Naše něčím
jiným, než bylo jim řečeno. A seslali jsme na ty, kdož
nespravedliví byli, trest z nebes za to, že byli zkažení.
60. A hle, poprosil Mojžíš o vodu pro lid svůj a pravili jsme: „Udeř
holí svou do skály!“ A vytrysklo z ní dvanáct pramenů, takže každý
(z kmenů) věděl, kde jest mu píti. „Jezte a pijte z toho, co Bůh
vám uštědřil, nebuďte však těmi, kdož na zemi šíří pohoršení!“
61. A hle, řekli jste: „Mojžíši, nelze nám snášet stále potravu
jedinou. Popros Pána svého za nás, aby pro nás dal vyrůst z toho,
co plodí země, zelenině, okurkám, česneku, čočce a cibuli!“ I řekl
Mojžíš: „Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?
Sestupte do Egypta, tam budete mít to, co si žádáte!“ A postihl je
nedostatek a bída a pocítili hněv Boží, a to proto, že ve znamení
Boží nevěřili a že proroky nespravedlivě zabíjeli. A také za to,
že byli neposlušní a vzpurní.
62. Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci ,
ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali zbožné skutky – ti
naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebudou
zarmouceni.
63. A když jsme s vámi uzavřeli úmluvu a vztyčili nad vámi horu Sinaj
, řekli jsme: „Přidržujte se toho, co jsme vám dali, co nejpevněji
a zapamatujte si dobře, co obsahuje – snad budete bohabojní.“
64. Pak jste se však odvrátili, a kdyby nebylo přízně a milosrdenství
Božího vůči vám, byli byste již věru mezi těmi, kdož ztrátu
utrpěli.
65. Zajisté znali jste ty mezi sebou, kdož sobotu znesvětili a jimž
jsme řekli: „Buďte opicemi opovrženými!“
66. A učinili jsme je trestem výstražným pro ty, kteří žili předtím i
potom, i varováním pro bohabojné.
67. A hle, pravil Mojžíš lidu svému: „Bůh vám přikazuje, abyste
obětovali krávu!“ Řekli: „Neděláš si z nás posměšky?“ Odpověděl:
„Utíkám se k Bohu, abych nebyl tak pošetilý!“
68. Řekli: „Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká má být!“
Odpověděl: „Hle, Pán praví: A má to být kráva ani příliš stará,
ani jalovice mladá, nýbrž věku středního mezi nimi. Učiňte tedy
to, co bylo vám přikázáno!“
69. Řekli: „Popros za Nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jakou má mít
barvu!“ Odpověděl: „Hle, Pán praví: Nechť je to kráva žluté jasné
barvy pro radost všem, kdož na ni se dívají!“
70. Řekli: „Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká ještě má
být, neboť všechny krávy se nám zdají mezi sebou podobné; a pak
budeme – jestliže Bohu se zachce – správně vedeni!“
71. Odpověděl: „Hle, Pán praví: Nechť kráva ta není znavena
obděláváním země a zavodňováním polí, ať je zachovalá, bez vady.“
Řekli: „Nyní jsi nám přinesl pravdu.“ A obětovali krávu, když to
málem byli neučinili.
72. A hle, když zabili jste někoho , sváděli jste to jeden na druhého.
Však Bůh odhalil, co jste skrývali.
73. Tehdy jsme řekli: „Udeřte mrtvého částí této krávy obětované!“ A
takto Bůh oživuje mrtvé a ukazuje vám znamení svá – snad budete
rozumní.
74. Vaše srdce se však od té doby zatvrdila a stala se jakoby kameny
skal aneb ještě tvrdšími, neboť mezi skalami jsou takové, z nichž
tryskají potoky, a jsou mezi nimi jiné, jež pukají a vytéká z nich
voda, a další, jež převracejí se ze strachu před Bohem. A není
Bohu lhostejné, co děláte!
75. Jak můžete žádat, aby s vámi uvěřili tito lidé, z nichž část poté,
co uslyšela slovo Boží, vědomě je překroutila, když mu porozuměla?
76. A když potkají ty , kdož uvěřili, říkají: „Uvěřili jsme!“, avšak
když sami jsou mezi sebou, tu hovoří: „Chcete jim vyprávět o tom,
co vám Bůh odkryl, aby tak měli důkazy proti vám ohledně toho před
Pánem vaším? Což nebudete rozumní?“
77. Cožpak nevědí, že Bůh dobře zná jak to, co skrývají, tak i to, co
odhalují?
78. Mezi nimi jsou lidé neučení, kteří neznají z Písma nic než „ameny“
a kteří mají jen své domněnky.
79. Běda těm, kteří Písmo vlastníma rukama sepisují a potom hovoří:
„Toto od Boha pochází!“, aby tak nakoupili za nízkou cenu. Běda
jim za to, co psaly ruce jejich! Běda jim za to, co provádějí!
80. A říkají: „Oheň se nás nedotkne, leda na dobu omezenou.“ Rci:
„Uzavřeli jste snad o tom smlouvu s Bohem? Bůh nikdy nezruší
smlouvu svou; anebo říkáte o Bohu něco, o čem nemáte ponětí?“
81. Ba naopak ti, kdož zlého se dopustili , a ti, kdož obklopeni jsou
hříchy svými, ti stanou se ohně obyvateli a budou v něm
nesmrtelní.
82. Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou ráje
obyvateli a budou tam nesmrtelní.
83. A hle, uzavřeli jsme úmluvu s dítkami Izraele: „Nebudete uctívat
nikoho kromě Boha jediného! Buďte dobří k rodičům, příbuzným,
sirotkům a nuzným! Mluvte laskavě s lidmi, dodržujte modlitbu a
dávejte almužnu!“ Potom jste se však odvrátili – kromě několika
málo z vás – a vzdálili.
84. A hle, uzavřeli jsme s vámi úmluvu řkouce : „Nebudete prolévat
krev vlastní a nebudete se vzájemně vyhánět z příbytků svých!“ A
vy jste to potom potvrdili a dosvědčili.
85. A pak jste se stali těmi, kdo se mezi sebou zabíjejí, a vyhnali
jste část lidu svého z obydlí jejich, pomáhajíce si vzájemně proti
nim hříchem a bezprávím. A když k vám přijdou jako zajatci,
vykupujete je a je vám zakázáno je vyhánět. Zdaž věříte v jednu
část Písma, zatímco druhou popíráte? Jaká bude odměna těch z vás,
kteří si takto počínají, ne-li hanba v životě pozemském; a v den
zmrtvýchvstání budou uvrženi do muk nejhorších. A není Bohu
lhostejné, co činíte.
86. A to jsou ti, kdož koupili život pozemský za život budoucí; těm
nebude trest ulehčen a nebude jim pomoženo.
87. A již kdysi jsme dali Mojžíšovi Písmo a po něm jsme i jiné posly
vyslali; a dali jsme Ježíšovi, synu Marie, důkazy jasné a
podpořili jsme jej Duchem svatým. A kdykoliv přišel k vám posel s
něčím, co duše vaše si nepřály, zpyšněli jste: jedny jste
prohlásili za lháře a druhé jste zabili.
88. I pravili: „Neobřezána jsou srdce naše!“ Však nikoliv! Proklel je
Bůh za nevíru jejich; jak málo oni věří!
89. A když se jim nyní dostalo od Boha Písma, jež potvrzuje pravdivost
zjevení, které již měli a přitom předtím prosili o rozhodnutí
proti nevěřícím – když k nim tedy přišlo to, o čem již byli
zpraveni, sami v to neuvěřili. Kéž prokletí Boží padne na
nevěřící!
90. Jak hnusné je to, zač prodali duše své! Nevěří v to, co seslal
Bůh, z čiré závisti, že Bůh seslal něco z dobrodiní Svého těm ze
služebníků Svých, jež si vyvolil. A uvalili na sebe hněv za
hněvem, a trest ponižující je určen pro nevěřící.
91. A když je jim řečeno: „Věřte v to, co nyní seslal Bůh!“, tu
hovoří: „Věříme jen v to, co bylo nám sesláno dříve!“ A nevěří v
to, co bylo sesláno později, ačkoliv je to pravda, jež potvrzuje
pravdivost zjevení, která již mají. Rci: „Proč tedy jste zabíjeli
dříve posly Boží, jste-li věřící?“
92. Vždyť věru přišel k vám Mojžíš s jasnými znameními, a přesto jste
si za jeho nepřítomnosti vzali tele a stali jste se
nespravedlivými.
93. A hle, uzavřeli jsme přece s vámi úmluvu a vztyčili nad vámi horu
řkouce: „Přidržujte se toho, co jsme vám dali, co nejpevněji a
poslouchejte! I řekli: „Slyšeli jsme a neuposlechli jsme.“ A byla
srdce jejich napojena teletem za nevíru jejich. Rci: „Jak hnusné
je to, co přikazuje vám víra vaše, jste-li věřící.“
94. Rci: „Je-li příbytek poslední u Boha vyhrazen jen pro vás a ne pro
ostatní lidi, pak žádejte si smrt, jste-li pravdomluvní!“
95. Však oni o to nikdy nepožádají kvůli tomu, co ruce jejich dříve
spáchaly. A Bůh dobře zná nespravedlivé.
96. Vskutku pak shledáš, že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po
životě, ba více než modloslužebníci; některý z nich by si přál,
aby život jeho trval tisíc let. Avšak ani kdyby tak dlouho živ
byl, neodvrátilo by to od něho trest – vždyť Bůh jasně zří, co
dělají!
97. Rci: „Kdo je nepřítelem Gabriela. . . neboť on seslal – z dovolení
Božího – do srdce tvého zjevení jako potvrzení pravdivosti
poselství i jako správné vedení i zvěst radostnou pro věřící.
98. Ten, kdo je nepřítelem Boha a andělů a poslů Jeho a Gabriela a
Michaela. . . vždyť i Bůh je nepřítelem nevěřících!“
99. A seslali jsme ti věru znamení jasná, jež popírají pouze
hanebníci.
100. Což pokaždé, když uzavřou úmluvu nějakou, musí být mezi nimi
část, která ji odvrhne? Nikoliv, většina z nich jsou nevěřící.
101. A když přišel k nim nyní posel od Boha potvrzující pravdivost
zjevení, které již měli, skupina z těch, jimž bylo dáno Písmo,
odvrhla Písmo Boží za záda svá, jako by je neznali.
102. A následovali to, co hlásali satani v době vlády Šalomounovy.
Šalomoun nebyl nevěřící, avšak satani jimi byli, učíce lidi
kouzelnictví a tomu, co bylo v Babylóně sesláno dvěma andělům,
Hárútovi a Márútovi. Ti dva nezačali nikoho učit, aniž řekli: „My
jsme toliko pokušitelé, nebuď tedy nevěřící!“ A od nich dvou se
naučili, jak se zasévá rozkol mezi muže a manželku jeho – avšak
oni tím neuškodí nikomu, leda z dovolení Božího. A naučili se lidé
tomu, co jim škodí, ale neprospívá; a věděli, že ten, kdo toto
koupí, nebude mít podíl na životě budoucím. Jak hnusně pro sebe
nakoupili – kéž by to byli věděli!
103. Kdyby byli uvěřili a byli bohabojní, věru by byla odměna Boží
lepší – kéž by to byli věděli!
104. Vy, kteří věříte, neříkejte: „Rá`iná!““ nýbrž říkejte: „Unzurná!“
Poslouchejte, neboť pro nevěřící je určen trest bolestný!
105. Ti, kdož nevěří z vlastníků Písma a modloslužebníků, si nepřejí,
aby na vás sestoupilo dobrodiní od Pána vašeho. Avšak Bůh
vyznamenává milosrdenstvím Svým, koho chce – a Bůh vládcem je
přízně nesmírné.
106. Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme
jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?
107. Což nevíš, že Bohu náleží království nebes i země a že nemáte
kromě Boha ochránce ani pomocníka žádného?
108. Či chcete se vyptávat posla svého, tak jako byl předtím Mojžíš
dotazován? Ten, kdo víru zaměňuje nevírou, ten zbloudil z cesty
rovné.
109. Mnozí z vlastníků Písma by si přáli učinit z vás znovu nevěřící
poté, co dostalo se vám víry, ze závisti, jež je v nich, i když se
pravda stala již zjevnou. Vymažte a odpusťte jim, pokud nepřijde
Bůh s rozkazem Svým – a Bůh věru je mocný nade věcmi všemi.
110. Dodržujte modlitbu a dávejte almužnu, neboť cokoliv dobrého pro
sebe připravíte, to u Boha naleznete – a Bůh jasně vidí, co
děláte.
111. Říkají: „Nevejde do ráje nikdo kromě toho, kdo je židem či
křesťanem!“ Takové je jen přání jejich; ty však rci: „Přineste mi
důkazy své, jste-li pravdomluvní!“
112. Však nikoliv! Ten, kdo odevzdaně se obrací k tváři Boží a koná
dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a
nebude zarmoucen.
113. Říkají židé: „Křesťané nemají v ničem pravdu!“ a křesťané zase
tvrdí: „Židé nemají v ničem pravdu!“ a přitom přec ti i oni čtou
Písmo. A hovoří ti, kdož nic nevědí, podobně jako oni. V den
zmrtvýchvstání však Bůh rozsoudí mezi nimi to, oč se hádali.
114. Kdo je nespravedlivější než ten, jenž zabraňuje, aby se v
modlitebnách Božích vzývalo jméno Jeho, a snaží se o jejich
zničení? Patřilo by se, aby do nich vstupovali naplněni bázní;
hanba jim bude patřit na tomto světě a v životě budoucím je trest
strašný očekává.
115. Bohu náleží východ i západ, a ať se obrátíte kamkoliv, všude je
tvář Boží. A Bůh věru je všezahrnující, vševědoucí!
116. A říkají: „Bůh vzal si dítě!“ Při slávě Jeho, není tomu tak! Jemu
náleží vše, co na nebesích i zemi je, a všichni se před ním
pokorně sklánějí!
117. On stvořitelem je nebes a země, a když rozhodne věc nějakou, pak
řekne toliko „Staniž se!“ a stane se.
118. Říkají ti, kdož nic nevědí: „Proč pak s námi Bůh nepromluví anebo
proč k nám nepřijde se znamením?“ A hovořili ti, kdož byli před
nimi, jazykem podobným a i srdce jejich jsou si podobna. A My
ukázali jsme znamení jasná lidu, jenž je pevně přesvědčen.
119. Seslali jsme tě s pravdou jako hlasatele zvěsti radostné i jako
varovatele, však nebudeš zodpovědný za ty, kdož pekla obyvateli
budou.
120. Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš
následovat náboženství jejich. Rci: „Vedení Boží je jediné správné
vedení!“ Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co
dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani
pomocníka žádného.
121. Ti, jimž jsme dali Písmo a kteří je čtou způsobem pravdivým, ti v
ně uvěřili, zatímco ti, kdož v ně nevěří, ti ztrátu utrpí.
122. Dítka Izraele, pomněte milosti Mé, jíž jsem vás zahrnul, i toho,
že vyznamenal jsem vás před lidstvem veškerým!
123. Bojte se dne, kdy duše žádná nebude odměněna ničím za duši jinou
a nebude od ní přijato výkupné žádné a nebude jí přímluva nic
platná a nebude jí pomoženo!
124. A hle, Pán zkoušel Abrahama slovy, a když je on splnil, řekl Pán:
„Věru tě učiním vůdcem pro lidi.“ I zeptal se: „A co potomstvo
mé?“ Pravil: „Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná.“
125. A hle, učinili jsme chrám tento místem návštěv i útočištěm pro
lidi a řekli jsme: „Učiňte si místo Abrahamovo modlitebnou!“ A
uložili jsme Abrahamovi a Ismaelovi v úmluvě, aby udržovali chrám
Můj v čistotě pro ty, kdož obcházení konají, kdož se u něho
zdržují a kdož se sklánějí a na tvář padají.
126. A hle, pravil Abraham: „Pane můj, učiň zemi tuto bezpečnou a
obdaruj obyvatele její plody – ty z nich, kdož v Boha a v den
soudný uvěřili!“ I odvětil Pán: „Těm pak, kdož neuvěřili, těm
krátké užívání poskytnu a potom je do trestu pekelného uvrhnu. Jak
hnusný to bude cíl konečný!“
127. Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu, zvolali: „Pane
náš, přijmi jej od nás, vždyť Tys věru slyšící, vševědoucí!
128. Pane náš, učiň, ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků
našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše a vyslyš pokání
naše, vždyť Tys věru odpouštějící, slitovný!
129. Pane náš, vyšli mezi obyvatele města tohoto posla ze středu
jejich, aby jim sděloval znamení Tvá, naučil je Písmu a vědění a
očistil je, vždyť Tys věru mocný i moudrý!“
130. A kdo jiný může mít odpor vůči náboženství Abrahamovu než ten,
kdo v duši své je pošetilý? My vyvolili jsme si Abrahama již na
tomto světě a na onom světě on věru je mezi bezúhonnými.
131. A hle, když Pán jeho mu pravil: „Odevzdej se do vůle Mé!“,
odvětil: „Odevzdávám se do vůle Pána lidstva veškerého.“
132. A odkázal víru tuto Abraham synům svým, a také Jakub pravil:
„Synové moji, Bůh pro vás věru vyvolil náboženství, a proto
nesmíte zemřít, aniž se do vůle Jeho odevzdáte!“
133. Byli jste svědky toho, když smrt přišla k Jakubovi a když se
otázal synů svých: „Co budete uctívat po smrti mé?“ Odvětili:
„Budeme uctívat Boha tvého a Boha předků tvých, Abrahama, Ismaela
a Izáka, jako Boha jediného a do vůle Jeho budeme odevzdáni.“
134. Obec tato již zmizela; jí dostane se toho, co si vysloužila, a i
vám patří to, co jste si vysloužili. A nebudete tázáni na to, co
oni dělali.
135. Říkají: „Buďte židy, nebo křesťany, a tehdy budete správnou
cestou vedeni!“ Odpověz: „Nikoliv! Následujte náboženství
Abrahama, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!“
136. Rcete: „Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co
seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to,
co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od
Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého
jsme odevzdáni!“
137. Jestliže uvěří v něco podobného tomu, čemu vy věříte, pak půjdou
po cestě správné; jestliže se však odvrátí, pak věru jsou v
rozkolu. Však Bůh ti proti nim postačí, vždyť Bůh je věru slyšící
vševědoucí!
138. Toto je pomazání Boží, a kdo lepší je než Bůh v pomazání? A Jemu
sloužíme.
139. Rci: „Chcete se s námi přít o Bohu? Vždyť On Pánem je naším i
Pánem je vaším, my skutky své máme a vy skutky své máte. My jen
Jemu zasvěcujeme svou víru upřímnou.
140. Chcete snad říci, že Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli
židé či křesťané?“ Rci: „Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh? Kdo je
nespravedlivější než ten, kdo pro sebe ukrývá svědectví, jehož se
mu dostalo od Boha? A není Bohu lhostejné, co děláte!“
141. Obec tato již zmizela; jí dostane se toho, co si vysloužila, a i
vám patří to, co jste si vysloužili. A nebudete tázáni na to, co
oni dělali.
142. Budou říkat hlupáci mezi lidmi: „Co odvrátilo je od qibly jejich,
k níž dříve se obraceli?“ Odpověz: „Bohu patří východ i západ a On
vede, koho chce, ke stezce přímé.
143. A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností,
abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. A
ustanovili jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině
proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od těch, kdož
odvracejí se od stop jeho. A není to nesnází velkou pro ty, které
vede Bůh, vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči
lidem je blahovolný a slitovný.
144. Vídáme tě často obracet tvář svou k nebi sem a tam a obrátíme tě
proto ke qible, jež se ti bude líbit. Obrať tedy tvář svou směrem
k Mešitě posvátné! A kdekoliv budete, obracejte tvář svou ve směru
jejím! Věru ti, jimž dostalo se Písma, vědí dobře, že to je pravda
od Pána jejich přicházející. A není Bohu lhostejné, co dělají.
145. A i kdybys přinesl těm, jimž dostalo se Písma, jakékoliv znamení,
nebudou se řídit qiblou tvou a ty se nebudeš řídit qiblou jejich.
A někteří z nich se ani neřídí qiblou ostatních. Budeš-li pak
následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění,
budeš věru jedním z nespravedlivých.
146. Ti, jimž jsme dali Písmo, je znají tak, jako znají syny své. A
přece jedna skupina z nich utajuje pravdu zcela vědomě.
147. Pravda přichází od Pána tvého, nebuď tedy jedním z pochybovačů!
148. Každý má směr svůj, k němuž se obrací. Snažte se vzájemně
překonávat v dobrých skutcích! Ať již jste kdekoliv, Bůh vás
všechny přivede a Bůh věru nad věcmi všemi moc má.
149. A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě
posvátné, neb ona je vskutku pravdou od Pána tvého. A není Bohu
lhostejné, co děláte.
150. A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě
posvátné; a kdekoliv budete, obracejte tváře své ve směru jejím,
aby lidé neměli důvod vám něco vytknout, kromě těch z nich, kdož
jsou nespravedliví, avšak těch se neobávejte! Obávejte se Mne,
abych mohl dovršit dobrodiní své vůči vám – snad budete správnou
cestou vedeni!
151. A takto jsme vám poslali posla ze středu vašeho, který vám
přednáší znamení Naše, očišťuje vás, učí vás Písmu a moudrosti a
učí vás tomu, co jste vůbec neznali.
152. Buďte Mne pamětlivi a já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte
nevděční.
153. Vy, kteří věříte, hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě,
vždyť Bůh je věru s trpělivými.
154. A neříkejte o těch, kdož byli zabiti na stezce Boží: „Jsou
mrtvi!“ Nikoliv; oni živi jsou, avšak vy to netušíte.
155. Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku
i lidech a plodech – avšak oznam zvěst radostnou trpělivým
156. kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: „My Bohu patříme a my k
Němu se navrátíme!“
157. A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich,
to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.
158. As-Safá a al-Marwa věru patří k posvátným místům Božím; a kdo
plní povinnost pouti k Chrámu nebo koná malou pouť, ten nedopustí
se hříchu, když vykoná obcházení okolo obou těch míst. A kdokoliv
dobrovolně koná dobré,. . . vždyť Bůh je za díky uznalý a
vševědoucí.
159. Ty, kdož zatajují to, co jsme seslali z jasných důkazů a
správného vedení, poté, co jsme je lidem v Písmu vysvětlili, věru
ty Bůh prokleje a proklejí je i proklínající
160. kromě těch, kdož kajícně se obrátí, polepší se a jasně to
projeví; těm popřeji sluchu, vždyť Já jsem vyslyšující, slitovný.
161. Nad těmi, kdož jsou nevěřící a jako nevěřící zemřou, bude
vyneseno prokletí Boha, andělů i lidí všech
162. a budou v něm navěky a nebude jim trest ulehčen a nedostane se
jim odkladu.
163. Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milosrdného,
slitovného.
164. Vskutku je ve stvoření nebes a země, ve střídání noci a dne, v
lodi, jež pluje po moři s tím, co užitečné je lidem, ve vodě, již
Bůh z nebe sesílá a kterou znovu oživuje zem po smrti její – a na
ní všechna zvířata se rozptylují – a v pohybu větrů a oblacích
podrobených mezi nebem a zemí – v tom všem jsou věru znamení pro
lid rozumný.
165. Jsou mezi lidmi někteří, kdož berou si vedle Boha jiné, jemu na
úroveň postavené, a které milují, jako milují Boha. Avšak ti, kdož
uvěřili, ti v lásce své k Bohu jsou silnější. Kéž by viděli ti,
kdož jsou nespravedliví, až spatří trest, že síla je jedině u Boha
a že Bůh strašný je ve svém trestání!
166. A až se zřeknou ti, kteří byli následováni, těch, kdož je
následovali, a až spatří trest a svazky jejich vzájemné budou
zpřetrhány
167. zvolají ti, kdož je následovali: „Kéž bychom se mohli navrátit a
zříci se jich tak, jako oni se nyní zříkají nás!“ A takto jim Bůh
ukáže činy jejich k zármutku jejich. A nebude pro ně úniku z ohně
pekelného!
168. Lidé, jezte dovolené a dobré z toho, co na zemi je, a
nenásledujte stopy satanovy, vždyť on vaším nepřítelem je zjevným!
169. On přikazuje vám jen špatnosti a hanebnosti, a abyste o Bohu
říkali něco, o čem nemáte ponětí.
170. A když je nevěřícím řečeno: „Následujte to, co Bůh seslal!“,
odpovídají: „Nikoliv, my budeme následovat zvyklosti, jež u otců
svých jsme nalezli.“ Avšak což když otcové jejich ničemu
nerozuměli a nebyli správnou cestou vedeni?
171. Ti, kdož jsou nevěřící, se podobají dobytku, na nějž se volá a
který slyší jedině křik a výzvy: hluší, němí, slepí – ničemu
nerozumějí.
172. Vy, kteří věříte, jezte z výtečných pokrmů, jež jsme vám
uštědřili, a děkujte Bohu, jste-li Jeho služebníky!
173. Bůh zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co
bylo zasvěceno někomu jinému než Bohu. Kdo však byl donucen jísti
toto, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude
hříchu, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
174. Ti, kdož zatajují to, co Bůh seslal z Písma, a prodávají to za
nízkou cenu, ti budou krmit břicha svá jen ohněm a Bůh s nimi
vůbec nepromluví v den soudný a neočistí je; pro ně určen je trest
bolestný.
175. To jsou ti, kdož koupili zbloudění místo stezky přímé a
potrestání místo odpuštění. Jak budou pak trpěliví vůči ohni?
176. A to je proto, že Bůh seslal Písmo pravdu obsahující; ti, kdož se
o Písmo hádají, ti věru jsou v rozkolu hlubokém.
177. Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu
či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v
anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého bez ohledu na
lásku k Němu příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě (Boží)
jdoucímu, žebrákům a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu
dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své
dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v
dobách násilí jsou trpěliví – to jsou ti, kdož víru pravou mají, a
to jsou bohabojní.
178. Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon krevní msty za zabití:
muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. A
bude-li komu sleveno něco bratrem jeho, pak nechť následován je
zvyk uznaný a budiž zaplacení přijato s dobrou vůlí. A toto je
ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak přestoupí toto nařízení,
tomu dostane se trestu bolestného.
179. V zákonu krevní msty je pro vás život, ó nadaní rozmyslem! Snad
budete bohabojní!
180. Jest vám předepsáno, že když dostaví se smrt k některému z vás a
on zanechá vám majetek, má učinit závěť ve prospěch rodičů a
příbuzných podle zvyklosti uznané – a to je povinností pro
bohabojné.
181. A kdo změní závěť poté, co ji uslyšel, bude potrestán a vina za
změnu tuto padne jen na ty, kdož tak učinili, vždyť Bůh je věru
slyšící, všemohoucí.
182. Ten, kdo se obává, že odkazující byl zaujatý nebo dopustil se
chyby, a přičiní se o urovnání mezi dědici, na tom nebude lpět
hřích žádný, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
183. Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již
předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!
184. Postěte se jen po určený počet dní! Ten z vás, kdo je nemocen
anebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později. Ti,
kdož mohou se postit, však nečiní tak, ti nechť se vykoupí
nakrmením jednoho chudého. Kdo však dobrovolně učiní více dobrého,
bude to přičteno k jeho dobru. A půst je pro vás lepší – jste-li
rozumní.
185. Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako
vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako
spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se
postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se
stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na
vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že
správně vás vede – snad budete vděční!
186. Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a
že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na
výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou
správnou!
187. Jest vám dovoleno přiblížit se v noci postní k manželkám svým –
ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně. Bůh poznal, že
křivdíte sami sobě, avšak obrátil se k vám a odpustil vám. Nyní
tedy souložte s nimi a usilujte o to, co Bůh vám předepsal. Jezte
a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na
úsvitu, potom dodržujte plný půst až do noci. A nesouložte s nimi,
zatímco se zdržujete v rozjímání v modlitebnách! Toto jsou
ohraničení Boží, nepřibližujte se k nim! A takto Bůh činí
srozumitelnými znamení svá pro lidi – snad budou bohabojní!
188. Nepohlcujte vzájemně majetky své podvodným způsobem! Nedávejte z
nich dary soudcům, abyste tak hříšně připravili lidi o část
majetku, jsouce si toho vědomi!
189. A budou se tě ptát na novoluní. Odpověz: „To jsou znamení času
pro lidi a pro stanovení poutě.“ Zbožnost nespočívá v tom, že
přicházíte do domů svých zadní stranou, nýbrž zbožnost je u těch,
kdož jsou bohabojní. Vcházejte do domů svých předními dveřmi a
bojte se Boha – snad budete blažení!
190. A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak
nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví
dopouštějí.
191. Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud
oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak
nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde
nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je –
taková je odměna nevěřících!
192. Jestliže však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící,
slitovný!
193. A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud
nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou,
pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.
194. Měsíc posvátný proti měsíci posvátnému; i věci posvátné podléhají
zákonu krevní msty! Kdokoliv proti vám vystoupí nepřátelsky, pak i
vy proti němu tak vystupte, podobně jako on vystupoval proti vám.
A bojte se Boha a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.
195. Rozdávejte na stezce Boží, avšak nevrhejte se do zkázy vlastníma
rukama! Konejte dobré skutky, neboť Bůh miluje ty, kdož dobré
skutky konají.
196. Konejte pečlivě pouť i malou pouť kvůli Bohu! Je-li vám v tom
zabráněno, tedy se vykupte tím, co je pro vás snadné jako oběť!
Neholte si hlavy své, pokud oběť nedospěje na místo své! Bude-li
někdo z vás nemocen nebo postižen bolestí hlavy, a oholí se, ten
se může vykoupit postem nebo almužnou či obětním darem. A jste-li
bezpečni, ať ten, kdo použil příležitosti vykonat malou pouť spolu
s velkou, se vykoupí tím, co je pro něj snadné jako oběť. Kdo
nenalezne obětní zvíře, ať se vykoupí třídenním postem během pouti
a sedmidenním po návratu svém, úhrnem plných deset dní. To platí
pro toho, jehož rodina není přítomna v Mešitě posvátné. A bojte se
Boha a vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání!
197. Pouť budiž konána v měsících známých. Ten, kdo se zavázal vykonat
v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášnosti a hádek během
pouti! Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte
se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte
tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem!
198. Není pro vás hříchem, budete-li usilovat o přízeň Pána svého na
trzích pouti. A když provádíte běh z Arafátu, vzpomínejte Boha
poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou
cestu, zatímco předtím jste byli z těch, kdož bloudí.
199. Potom proveďte běh tudy, kudy jej provádějí ostatní lidé, a
proste Boha za odpuštění, neboť Bůh věru je odpouštějící,
slitovný!
200. A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Boha, tak jako
vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji! A jsou mezi lidmi
někteří, kdož říkají: „Pane náš, obdaruj nás na tomto světě,“ ale
ti věru nebudou mít podíl žádný v životě budoucím.
201. A jsou mezi nimi někteří, kdož říkají: „Pane náš, daruj nám dobré
na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetří nás muk trestu
ohnivého!“
202. Těm dostane se podílu z toho, co si vysloužili, neboť Bůh věru
jest rychlý v účtování.
203. Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech! A kdo si pospíší o dva
dny, nebude to hřích, a kdo se opozdí o dva dny, ani to nebude
hříchem! A to platí pro toho, kdo je bohabojný. A bojte se Boha a
vězte, že u Něho budete shromážděni.
204. A mezi lidmi jest i takový, jehož řeči o životě pozemském se ti
líbí a jenž dovolává se svědectví Božího o tom, co je v srdci
jeho; avšak přitom je to protivník nejtvrdošíjnější.
205. A když se odvrátí zády, chodí po zemi, aby šířil pohoršení a
ničil sadbu i dobytek; Bůh však nemiluje pohoršení.
206. A když se mu řekne „Boj se Boha!“, zmocní se ho hříšná pýcha. A
údělem jeho bude peklo, a jak hnusné to bude lože!
207. Mezi lidmi jest i takový, jenž prodá i sebe sama v úsilí
dosáhnout zalíbení Božího – a Bůh věru je blahovolný k služebníkům
svým.
208. Vy, kteří věříte, vejděte všichni v mír a nenásledujte kroky
satanovy, vždyť on je pro vás nepřítelem zjevným!
209. A jestliže klopýtnete poté, co se vám dostalo jasných znamení,
tedy vězte, že Bůh je mocný i moudrý!
210. Což mohou čekat něco jiného, než že k nim přijde Bůh a andělé v
temnotě mračen? Pak bude věc rozhodnuta; a k Bohu vracejí se věci
všechny.
211. Zeptej se dítek Izraele na to, kolik jsme jim dali znamení
jasných! Jestliže však někdo zfalšuje milost Boží poté, co k němu
přišla, pak je Bůh strašný ve svém trestání.
212. Byl zkrášlen život pozemský těm, kdož nevěří, a ti se posmívají
těm, kdož uvěřili. Avšak ti, kdož jsou bohabojní, budou nad ně
povýšeni v den zmrtvýchvstání. Bůh věru uštědřuje, komu chce, bez
počítání!
213. Lidé byli národem jediným a poslal Bůh proroky jako hlasatele
zvěsti radostné i jako varovatele a seslal s nimi Písmo s pravdou,
aby rozsoudil mezi lidmi to, v čem se rozcházeli. A byli ve sporu
jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení
jasná, a to ze vzájemné závisti. A nyní Bůh přivedl z dovolení
Svého ty, kdož uvěřili, k pravdě, o níž se dříve rozcházeli v
názorech. A Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé.
214. Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic
podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli
postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně Posel
a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: „Kdy přijde vítězná pomoc
Boží?“ Což není pomoc Boží blízká?
215. Dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci: „To, co rozdáváte z
majetku, je pro rodiče, příbuzné, sirotky, nuzné a jdoucího po
cestě Boží. A cokoliv dobrého učiníte, Bůh zajisté o tom ví.“
216. A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však
možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné,
že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco
vy to neznáte.
217. Dotazují se tě na posvátný měsíc a na bojování v jeho průběhu.
Rci: „Bojovat v něm je hřích těžký, avšak odvracet od stezky Boží,
nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a vyhánět obyvatele jejich z ní
je ještě těžší hřích před Bohem; svádět od víry je horší než
zabíjet. Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat, dokud vás
neodvrátí od náboženství vašeho, budou-li toho schopni. Pro ty z
vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou,
marné bude jejich konání na tomto i onom světě – ti ohně obyvateli
se stanou a nesmrtelní v něm budou.
218. Avšak ti, kdož uvěřili, vystěhovali se a na cestě Boží bojují, ti
mohou doufat v milost Boží – a Bůh věru je odpouštějící, slitovný.
219. Dotazují se tě na víno a na hru majsir. Rci: „V obou z nich je
pro lidi hřích těžký i užitek, avšak jejich hřích je větší než
užitek.“ A dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci:
„Přebytek!“ A takto vám Bůh objasňuje znamení – snad budete
přemýšlet
220. o tomto i o onom světě. A dotazují se tě na sirotky; odpověz:
„Spravedlivě se k nim chovat je dobré; jestliže s nimi jednáte,
nechť jsou jako bratři vaši!“ Bůh rozeznává dobře toho, kdo
pohoršení šíří, od toho, kdo dobré skutky činí. A kdyby chtěl,
mohl by vás věru postihnout neštěstím, neboť Bůh je věru mocný,
moudrý.
221. Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi,A pokud neuvěří; a
věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám
tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud
tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i
když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně
pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením
Svým, a objasňuje znamení Svá lidem – snad si to připomenou!
222. A dotazují se tě na menstruaci. Rci: ;,To je neduh; zdržujte se
tedy žen svých po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud
se neočistí. A když se očistí, přicházejte k nim tak, jak Bůh vám
to přikázal. A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož
se očišťují!“
223. Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud
chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a
vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím!
224. A nečiňte Boha předmětem přísah svých, že budete zbožní a
bohabojní a že se budete snažit o zlepšení vztahů mezi lidmi,
neboť Bůh věru je slyšící, vševědoucí.
225. Bůh vás nepotrestá za nevážnost řeči vaší v přísahách, ale
potrestá vás za to, co srdce vaše si vysloužila.Bůh věru je
odpouštějící, laskavý.
226. Těm, kteří přísahají, že rozvedou se svými ženami, těm určena je
lhůta čekací čtyř měsíců. Jestliže však odvolají přísahu svou,
vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
227. Jestliže se však rozhodnou pro rozvod, vždyť Bůh je věru slyšící,
vševědoucí.
228. A rozvedené ženy nechť samy čekají po tři periody a není jim
dovoleno zatajovat to, co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v
Boha a v den soudný. A je spravedlivější, jestliže manželé jejich
si je vezmou nazpět v tomto stavu, pokud si přejí usmíření. A ony
mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži
jsou o stupeň výše – a Bůh je mocný, moudrý.
229. Rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné
zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. Není vám dovoleno vzít
nic z toho, co jste jí dali, leda že oba se obáváte, že nedodržíte
omezení Bohem daná. Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení
Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže
žena se vykoupí. Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je!
Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví!
230. Jestliže zapudí muž ženu svou, není mu potom dovolena dříve, než
byla vdána za jiného muže. A když tento se s ní rozvede, není pro
žádného z obou hříchem, jestliže se k sobě vrátí, domnívají-li se,
že budou dodržovat omezení Bohem daná. A toto jsou omezení Boží a
On je činí jasnými pro lid vědoucí.
231. Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, pak si
je buď ponechejte podle zvyklosti, anebo je propusťte podle
zvyklosti, avšak nezdržujte je násilím, překračujíce tak omezení
Boží. Kdo tak činí, ten sám sobě škodí. A nepokládejte znamení
Boží za žert, nýbrž pomněte dobrodiní Božího vůči vám a toho, co
seslal vám z Písma a moudrosti, napomínaje vás tím! A bojte se
Boha a vězte, že Bůh je všech věcí znalý.
232. Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, nebraňte
jim vstoupit v manželství s jejich novými manžely, jestliže se
dohodli podle zvyklosti. A to je napomenutí tomu z vás, kdo v Boha
i v den soudný uvěřil; a toto je pro vás jednání nejctnostnější a
nejčistší. Bůh ví, avšak vy nevíte.
233. Matky kojí děti své plné dva roky, a to je pro toho, kdo chce,
aby bylo dovršeno kojení. Na otci dítěte pak spočívá výživa i
oblékání matek podle zvyklosti uznané. A není nikomu uloženo nad
možnosti jeho; nechť matka žádná není zkrácena kvůli dítěti svému
a nechť není otec žádný zkrácen kvůli dítěti svému. A dědici
připadá stejná povinnost. Jestliže oba si přejí odstavení dítěte
po vzájemné dohodě a poradě, pak to pro ně není hříchem. A
jestliže chcete vzít pro dítě kojnou, není to pro vás hříchem pod
podmínkou, že zaplatíte to, co dáváte podle zvyklosti. A bojte se
Boha a vězte, že Bůh jasně vidí vše, co děláte.
234. Pro ty, kdož k Bohu byli povoláni a zanechali manželky, platí, že
ony mají vyčkat samy o sobě čtyři měsíce a deset dní. A když
dosáhnou lhůty své, nebude pro vás hříchem, jestliže si budou
počínat samy se sebou podle zvyklosti uznané. A Bůh dobře ví, co
děláte.
235. A není pro vás hříchem, jestliže se budete ucházet o tyto ženy či
budete-li mít podobný skrytý úmysl v duších svých. Bůh ví dobře,
že si na ně budete myslit, avšak nesmlouvejte se s nimi v
tajnosti, leda promluvíte-li slova zvyklostí uznaná. A nečiňte
rozhodnutí o svazku manželském (s vdovou), pokud neuplyne lhůta
předepsaná, a vězte, že Bůh dobře zná, co skryto je ve vašich
duších! Střezte se Ho a vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný!
236. Není pro vás hříchem, rozvedete-li se s ženami svými, dříve než
jste se jich dotkli anebo dříve než jste jim určili obvěnění.
Dejte jim však zaopatření – zámožný podle prostředků svých a chudý
podle prostředků svých – podle zvyklosti uznaných. A to je
povinností pro ty, kdož dobré konají.
237. Jestliže se s nimi rozvedete dříve, než jste se jich dotkli, ale
již jste jim určili obvěnění – pak jim patří polovina toho, k čemu
jste se zavázali, pokud se toho nevzdají nebo se toho nevzdá ten,
v jehož rukou je uzavření manželské smlouvy. A vzdát se toho je
blíže k bohabojnosti. A nezapomínejte si vzájemně prokazovat
velkomyslnost, vždyť Bůh jasně vidí vše, co děláte!
238. Dodržujte modlitby a modlitbu prostřední a stůjte před Bohem,
pokorně mu oddáni!
239. A máte-li strach, pak ji konejte stojíce na nohou anebo v sedle,
jste-li však v bezpečí, tedy vzpomínejte Boha tak, jak vás tomu
naučil – tomu, co dříve jste neznali!
240. Ti z vás, kteří budou ke Mně povoláni a zanechají manželky, nechť
odkáží manželkám svým zaopatření na celý rok, aniž je nutí odejít
z domu. Jestliže však odejdou, potom není pro vás hříchem to, co
samy se sebou učiní podle zvyklostí uznaných. A Bůh věru je mocný,
moudrý.
241. Rozvedeným ženám pak náleží zaopatření podle zvyklostí uznaných,
a to povinností je pro bohabojné.
242. A takto vám Bůh objasňuje znamení Svá – snad budete rozumní!
243. Viděl jsi ty, kdož v tisících vyšli z příbytků svých, smrti se
bojíce? I řekl jim Bůh: „Zemřete!“ a potom jim znovu život dal,
neboť Bůh věru je pln milosti k lidem, avšak většina lidí vděčná
není.
244. Bojujte na stezce Boží a vězte, že Bůh je slyšící, vševědoucí!
245. Kdokoliv dá Bohu půjčku výhodnou, tomu bude vrácena mnohonásobně;
Bůh zavírá a otevírá dlaň svou a k Němu budete navráceni.
246. Cožpak jsi neviděl velmože z dítek Izraele, když po Mojžíšově
smrti pravili jednomu z prorok svých: „Ustanov mezi námi krále,
abychom mohli bojovat na stezce Boží!“ I odvětil: „Možná, že až
vám bude předepsáno bojovat, vy bojovat nebudete!“ Odpověděli: „A
proč bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli vyhnáni
ze sídel svých i od synů svých?“ Avšak když jim bylo předepsáno
bojovat, obrátili se zády s výjimkou několika málo z nich. A Bůh
dobře zná nespravedlivé.
247. A řekl jim prorok jejich: „Bůh vám posílá Saula (Talút ) jako
krále.“ Pravili: „Jak by nám tento mohl vládnout, když my máme
větší nárok na vládu než on, jenž nemá dostatek majetku?“ Odvětil:
„Bůh jej pro vás vyvolil a obohatil jej ve vědění i v síle
tělesné. Bůh dává vládu Svou tomu, komu chce, a Bůh je nesmírný,
vševědoucí.“
248. I pravil jim prorok jejich: „Věru znamením vlády jeho bude to, že
přijde k vám schránka úmluvy, v níž je bezpečí od Pána vašeho a
ostatky toho, co zanechala rodina Mojžíšova a rodina Árónova, a
ponesou ji andělé. A bude to pro vás věru znamení, jste-li
věřící!“
249. A když Saul vytáhl s vojsky, pravil jim: „Bůh vás bude zkoušet u
jedné řeky. Ten, kdo z ní se napije, patřit k mým nebude; ale ten,
kdo z ní neokusí, ten bude patřit k mým kromě těch, kdož napijí se
z dlaně.“ A napili se z ní všichni kromě malého počtu. Když pak
Saul a ti, kdož s ním uvěřili, přešli přes ni, zvolali: „Nemáme
dnes sílu k boji proti Goliášovi a vojskům jeho!“ Avšak ti, kdož
pevně byli přesvědčeni o setkání svém s Bohem, vykřikli: „Kolikrát
již nepočetné oddíly zvítězily nad početnějšími z dovolení Božího,
vždyť Bůh je věru na straně trpělivých!“
250. A když vytáhli proti Goliášovi a vojskům jeho, zvolali: „Pane
náš, dodej nám vytrvalosti a zpevni paty naše a pomoz nám k
vítězství nad lidem nevěřícím!“
251. A zahnali je na útěk z dovolení Božího a David zabil Goliáše a
Bůh dal mu pak moc královskou i moudrost a naučil jej tomu, čemu
chtěl. A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před druhými, věru
by země dospěla do záhuby, však Bůh je pln laskavosti k lidstvu
veškerému.
252. Toto jsou znamení Boží a sdělili jsme ti je spolu s pravdou,
neboť tys věru jedním z poslů.
253. A dali jsme některým z těchto poslů přednost před jinými. A jsou
mezi nimi někteří, s nimiž Bůh hovořil, a jiní, jež v hodnostech
povznesl. A dali jsme Ježíšovi, synu Marie, znamení jasná a
posílili jsme jej Duchem svatým: A kdyby byl Bůh chtěl, pak by se
nebyli navzájem zabíjeli ti, kdož po nich přišli poté, co dostalo
se jim jasných znamení. Avšak dostali se do rozporů a byli mezi
nimi ti, kdož uvěřili, a byli mezi nimi i ti, kdož byli nevěřící.
A kdyby byl Bůh chtěl, nebyli by se vzájemně zabíjeli, avšak Bůh
věru činí, co chce.
254. Vy, kteří věříte, dávejte almužny z toho, co jsme vám uštědřili,
dříve než přijde den, kdy nebude ani obchodování, ani přátelství,
ani přímluvy. A nevěřící jsou věru nespravedliví!
255. Bůh – není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani
dřímota, ani spánek, Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi!
Kdo může se u Něho přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná,
co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni
neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná
nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní – On vznešený je a
mohutný!
256. Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně
rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a
věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se
neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí.
257. Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke
světlu. Avšak ochráncem těch, kdož neuvěřili, jsou Tághútové,
kteří je vyvedou ze světla do temnot – a takoví budou ohně
pekelného obyvateli a v něm budou nesmrtelní.
258. Což jsi neviděl toho, jenž hádal se s Abrahamem ohledně Pána jeho
jen proto, že Bůh mu dal království? A hle, pravil Abraham: „Pán
můj je ten, jenž život i smrt dává.“ A odvětil: „Já jsem ten, kdo
život i smrt dává!“ I řekl Abraham: „Bůh přivádí slunce od
východu, dej mu tedy vyjít ty na západě!“ A byl zmaten ten
nevěřící – a Bůh nevede cestou správnou lid nespravedlivý.
259. Anebo jsi neviděl toho, jenž prošel okolo místa, jež zničeno bylo
do základů, a zvolal: „Jak by mohl Bůh opět přivést k životu toto
město poté co je mrtvé?“ A usmrtil jej Bůh na sto let, potom jej
vzkřísil a zeptal se jej: „Jak dlouho jsi takto setrval?“ Odvětil:
„Setrval jsem tak den anebo část dne.“ – „Nikoliv,“ odvětil Pán,
„setrvals tak sto let. Pohleď na potravu svou a nápoj svůj –
nejsou zkaženy! A pohleď na osla svého! A věru jsme tě učinili
znamením pro lidi. A pohleď na tyto kosti, jak je zvedneme a potom
je masem obalíme!“ A když se mu to stalo jasným, zvolal: „Nyní
vím, že Bůh je mocný nad věcmi všemi!“
260. A hle, pravil Abraham: „Pane můj, ukaž mi, jak oživuješ mrtvé!“ I
odpověděl: „Což ty mi nevěříš?“ Řekl: „Ano, avšak je to pro
uklidnění srdce mého!“ Pravil: „Vezmi čtyři ptáky a přitiskni je k
sobě, potom umísti na každé hoře část z nich a posléze je zavolej
– a přiletí rychle k tobě. A věz, že Bůh je mocný, moudrý!“
261. Ti, kdož vydávají jmění své na stezce Boží, jsou podobni zrnu, z
něhož vyrůstá sedm klasů, z nichž každý má sto zrn. A Bůh
mnohonásobně odplácí tomu, komu chce, neboť Bůh je velkorysý,
vševědoucí.
262. Těm, kdož vydávají jmění své na stezce Boží, aniž potom
doprovázejí to, co vydali, výčitkami či špatností, těm dostane se
odměny u Pána jejich a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
263. Laskavé slovo a odpuštění je lepší než almužna, za níž následuje
špatnost. A Bůh je soběstačný a laskavý.
264. Vy, kteří věříte, nezmařte almužny své výčitkami a špatností jako
ten, kdo rozdává ze jmění svého z licoměrnosti před lidmi, aniž
uvěřil v Boha a den soudný. Podobá se skále pokryté prstí: když
přijde liják, zanechá ji holou. A takoví lidé nemají vliv žádný na
to, co jednou si již vysloužili, vždyť Bůh nepovede lid nevěřící.
265. Avšak ti, kdož rozdávají ze jmění svého usilujíce získat zalíbení
Boží a pro upevnění duší svých, ti podobají se zahradě na kopci:
když přijde liják, přinese plody své dvakrát, když liják nepřijde,
je zde alespoň rosa. . . A Bůh věru jasně vidí vše, co děláte.
266. Přeje si někdo z vás, aby měl zahradu palem a vinné révy, pod níž
řeky tekou, a v ní měl všechny druhy ovoce a aby jej potom
zastihlo stáří a měl slabé potomstvo, a kdyby tehdy postihla
zahradu vichřice ohnivá, jež spaluje? Takovým způsobem vám Bůh
objasňuje znamení – snad budete o tom přemýšlet?
267. Vy, kteří věříte, rozdávejte almužnu z dobrých věcí, jež jste si
vysloužili, a z toho, čemu jsme pro vás dali vzejít ze země. A
nevybírejte to nejhorší, abyste to rozdali a to, co sami byste
nevzali, leda byste nad tím zavřeli obě oči. A vězte, že Bůh je
soběstačný a chvályhodný.
268. Satan vám vyhrožuje chudobou a přikazuje vám hanebnosti, avšak
Bůh vám slibuje odpuštění Své a laskavost – a Bůh věru je
velkorysý, vševědoucí.
269. On dává moudrost tomu, komu chce. A komu byla dána moudrost, tomu
bylo dáno velké dobro, avšak pouze ti, kdož nadáni jsou rozumem,
si to připomenou.
270. Ať dáte almužnu na jakékoliv vydání nebo ať učiníte jakýkoliv
slib obětní, Bůh o tom věru ví. A nespravedliví nebudou mít
pomocníky.
271. Jestliže dáváte almužny veřejně, je to krásné, jestliže však to
činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro vás lepší a vymaže vám to
špatné skutky vaše. A Bůh je dobře zpraven o tom, co činíte.
272. Není povinností tvou, abys je vedl, ale Bůh vede toho, koho chce.
To, co rozdáváte dobrého, je ve prospěch vás samých, avšak
vydávejte jen z touhy popatřit na tvář Boží. A to, co vydáte
dobrého, bude vám plně nahrazeno a nebude vám ukřivděno.
273. Chudáky, kteří se dostali do tísně na stezce Boží a nemohou se po
zemi pohybovat za obchodem, pokládají hlupáci za bohaté kvůli
zdrženlivosti jejich; ty však poznáš je podle známek jejich, byť i
drze neprosili lidi. A co dobrého těmto rozdáte, Bůh o tom dobře
ví.
274. Ti, kdož rozdávají almužnu z majetku svého za noci i za dne,
skrytě i veřejně, těm dostane se odměny u Pána jejich; takoví
nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
275. Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho
satan potřísnil svým dotekem. A to proto, že říkali: „Vždyť
prodávání je podobné lichvě!“ Bůh však dovolil prodávání a zakázal
lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který
přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a
rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k
lichvě, ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.
276. Bůh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. Bůh nemiluje žádného
nevěřícího hříšného.
277. Ti, kdož uvěřili, zbožné skutky konali, modlitbu dodržovali a
almužnu dávali, dostanou odměnu od Pána svého a nemusí mít strach
a nebudou zarmouceni.
278. Vy, kteří věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky
lichvy, jste-li věřícími!
279. Jestliže tak neučiníte, připravte se na válku od Boha a posla
Jeho. Jestliže však se kajícně obrátíte, pak vám zůstane váš
kapitál – a nebudete tím škodit a nebudete tím poškozeni.
280. Je-li dlužník váš v tísni, vyčkejte, až se mu uleví; a dáte-li mu
to jako almužnu, je to pro vás lepší, jste-li vědoucí.
281. A bojte se toho dne, v němž k Bohu se navrátíte, kdy duše každá
bude odměněna podle toho, co si vysloužila, a kdy lidem nebude
ukřivděno.
282. Vy, kteří věříte, dáváte-li úvěr dlužníkovi na lhůtu stanovenou,
zapište to! Nechť písař to mezi vámi sepíše spravedlivě, nechť
žádný písař neodmítne to napsat tak, jak jej tomu Bůh naučil, a
nechť zapisuje, zatímco mu bude dlužník diktovat, a nechť bojí se
Boha, Pána svého, a nechť ničeho z dluhu neubere! A jestliže
dlužník je choromyslný či slabý anebo nemůže sám diktovat, nechť
diktuje jeho poručník, a to spravedlivě! A žádejte svědectví dvou
svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho
muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby,
kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout. A nechť
se svědkové nezdráhají, jsou-li přizváni. Nezanedbávejte zapsat
dluh, ať již je malý či velký, až do lhůty jeho! A toto je u Boha
spravedlivější a přímější pro svědectví a jistější pro potlačení
pochybností, pokud se ovšem nejedná o přímý obchod mezi vámi;
tehdy není pro vás hříchem, jestliže to nezapíšete. A berte
svědky, jestliže mezi sebou obchodujete, avšak neubližujte ani
písaři, ani svědkovi. Jestliže tak učiníte, jest to hanebnost. A
bojte se Boha, vždyť Bůh vás věru učí a ví o všech věcech.
283. Jste-li na cestách a nenaleznete-li písaře, pak berte zástavu! A
jestliže někdo z vás svěří něco druhému, nechť ten, jenž přijal
svěřené, to vrátí a nechť bojí se Boha, Pána svého! A nezatajujte
svědectví, neboť kdo svědectví zatajuje, je v srdci svém hříšníkem
– a Bůh dobře ví, co děláte.
284. Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi. A ať již dáváte
najevo to, co je v duších vašich, či to skrýváte, Bůh požádá vás o
počet z toho. On odpustí, komu bude chtít, a potrestá toho, koho
bude chtít – On nade všemi věcmi je mocný.
285. Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili
všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho – a
My neděláme rozdíl mezi posly Jeho – a řekli: „Slyšeli jsme a
uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je
konečný cíl náš!“
286. Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné; dostane se jí odměny
za to, co si pro sebe i proti sobě vysloužila. „Pane náš, neměj
nám za zlé, jestliže jsme zapomněli či chybili! Pane náš,
nenakládej na nás břímě tíživé, podobné tomu, jež jsi naložil na
ty, kdož byli před námi! Pane náš, nenakládej nám břemena, která
nemůžeme unést, a vymaž nám chyby naše, smiluj se nad námi a
odpusť nám! Tys ochráncem naším, pomoz nám k vítězství nad lidem
nevěřícím!“