1. Tá sín mím.
2. Toto jsou Písma zřetelného znamení.
3. Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí,
4. však kdybychom chtěli, seslali bychom jim z nebes znamení, před
nímž jejich šíje by zůstaly zkrouceny v ponížení.
5. A kdykoliv se jim dostalo od Milosrdného nového připomenutí, vždy
se jen od něho odvrátili
6. a za lež je prohlásili; však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se
posmívali!
7. Což po zemi se nerozhlédli a neviděli, kolika druhům rostlin
užitečných jsme na ní vyrůst dali?
8. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
9. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
10. A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: „Jdi k lidu, jenž křivdu činí,
11. k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?“
12. I odpověděl: „Pane, obávám se, že mne ze lži obviní
13. a že hruď má stísněna bude a jazyk můj se nerozváže. Pošli pro
Áróna raději!
14. A oni mají proti mně obvinění a bojím se, že mě zabijí.“
15. I řekl Bůh: „Nikoliv, půjdete oba s Našimi znameními a My,
naslouchajíce, budeme s vámi.
16. K Faraónovi jděte a řekněte: My poslové jsme věru Pána lidstva
veškerého,
17. odešli dítka Izraele s námi!“
18. I pravil Faraón: „Což jsme tě jako dítě mezi sebou nevychovali a
nezůstals u nás mnohá léta věku svého?
19. A přesto jsi provedl skutek svůj, jejž jsi učinil;tys věru jeden z
nevděčných!“
20. Mojžíš odpověděl: „Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě
jedním z bloudících,
21. a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak
moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.
22. A dobrodiní, jež mi předhazuješ, je v tom snad, žes dítka Izraele
zotročil?“
23. I otázal se Faraón: „A kdo je ten Pán lidstva?“
24. Odvětil: „Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je – uvěřit-li
dovedete!“
25. I pravil Faraón k okolostojícím: „Zdaž slyšíte?“
26. Řek1 Mojžíš: „Pánem vaším je i vašich dávných předků.“
27. Pravil: „Váš posel, jenž vyslán byl k vám, je bláznem vskutku!“
28. A Mojžíš pokračoval: „Je Pánem východu i západu a toho, co mezi
nimi je – můžete to pochopit?“
29. I zvolal Faraón: „Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám
věru hodit!“
30. I otázal se Mojžíš: „A což když ti předvedu důkaz zřetelný?“
31. Faraón odpověděl: „Předveď jej tedy, jsi-li pravdomluvný!“
32. I hodil tedy hůl svou, a hle, hadem zjevným se stala
33. a vyňal ruku svou, a hle, bílou přihlížejícím se zdála!
34. I řekl Faraón k velmožům svým, kol něho stojícím: „Tohle věru je
kouzelník obratný,
35. jenž kouzly svými vás chce z vaší země vyhnat. Co rozhodnete?“
36. I pravili: „Odkaž jej i bratra jeho na později a do všech měst
shromažďovatele vyšli,
37. by k tobě se všemi kouzelníky obratnými přišli!“
38. A shromážděni byli kouzelníci v den pro schůzku stanovený
39. a lidé byli dotázáni: „Chcete se též účastnit shromáždění?
40. Snad i my kouzelníky, budou-li vítězní, následovat budeme.“
41. Když kouzelníci se dostavili, řekli Faraónovi: „A dostaneme
odměnu, jestliže vítězství dosáhneme?“
42. A odpověděl Faraón: „Zajisté, a tehdy se věru mými přiblíženci
stanete.“
43. I pravil jim Mojžíš: „Hoďte, co hodit chcete!“
44. A hodili provazy své a hole své, říkajíce: „Při moci Faraónově,
vítězství máme zaručené!“
45. Pak hodil Mojžíš hůl svou, a hle, pozřela jejich kousky podvodné.
46. Na zem kouzelníci klaníce se padli,
47. volajíce: „V Pána lidstva jsme uvěřili,
48. v Pána Mojžíšova a Árónova.“
49. Faraón vykřikl: „Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám
dovolil? On věru vaším mistrem je, jenž kouzlům vás naučil. Však
záhy dám vám poznat! Dám vaše pravé ruce a levé nohy usekat a
všechny vás dám ukřižovat!“
50. Odpověděli: „Nic nevadí, vždyť my se přece k Pánu svému navrátíme,
51. a toužíme jedině, aby nám Pán náš odpustil viny naše, vždyť my k
prvním věřícím patříme!“
52. A vnukli jsme Mojžíšovi: „Odejdi v noci se služebníky Mými, neb
věru budete pronásledováni.“
53. Faraón pak vyslal svolavatele v města svá,
54. aby řekli: „Tamti jsou jen skupina nepočetná
55. a na nás vskutku jsou rozhněváni,
56. však my množství jsme věru, jež má se na pozoru!“
57. A odvedli jsme Faraóna a lid jeho ze zahrad a od pramenů,
58. od pokladnic a ze vzácných příbytků;
59. a tak stalo se a učinili jsme dítka Izraele toho všeho dědici
60. a pronásledovalo je vojsko Faraóna, k východu pochodující.
61. Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: „Teď
vskutku dostiženi jsme!“
62. I pravil Mojžíš: „Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On
povede mne!“
63. A vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou do moře!“ A rozestoupilo
se a část každá podobnou se stala obrovské hoře.
64. A dali jsme jim postoupit a pak i těm druhým,
65. a zachránili jsme Mojžíše a všechny, kdož byli s ním,
66. a pak jsme zničili ty druhé utopením.
67. Věru je v tomto znamení; však většina z nich nevěří.
68. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
69. Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi,
70. když pravil otci svému a lidu svému: „Co to uctíváte?“
71. Odpověděli: „Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme.“
72. I otázal se jich: „A slyší vás, když je vzýváte?
73. Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?“
74. Odvětili: „To nikoliv, však shledali jsme, že tak činili již
otcové naši.“
75. A pravil Abraham: „Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte
76. vy i dávní předkové vaši?
77. To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva,
78. jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí
79. a krmí mne a napájí,
80. a když nemocen jsem, mne uzdraví
81. a zemřít mi dá a pak mě oživí,
82. a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední.“
83. Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným
84. a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným
85. a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí,
86. a odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící,
87. a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou,
88. v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí –
89. kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou,
90. v den, kdy ráj se k bohabojným přiblíží
91. a peklo bude předvedeno těm, kdo sváděli,
92. a bude jim řečeno: ,Kde je to, co jste uctívali
93. kromě Boha. Mohou vám anebo sami sobě pomoci?‘
94. A budou do pekla svrženi oni i ti bloudící
95. a všechna vojska Iblísova.
96. A řeknou tam mezi sebou se hádajíce:
97. ,Při Bohu, věru jsme ve zjevném bludu byli,
98. když naroveň Pána lidstva jsme vás povýšili.
99. A svedli nás z cesty jedině hříšníci,
100. a nemáme přímluvce žádného
101. ani přítele věrného,
102. kéž bychom se mohli vrátit, abychom byli věřící!`“
103. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
104. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
105. A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,
106. když bratr jejich Noe jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
107. Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
108. Boha se bojte a mne poslouchejte!
109. Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva
přísluší.
110. Boha se bojte a mne poslouchejte!“
111. I řekli: „Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?“
112. A Noe odvětil: „Nemám o tom, co dělali, žádné vědění,
113. a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší máte-li o tom tušení!
114. Já nejsem z těch, kdo věřící odhání,
115. já jsem jen varovatel zjevný!“
116. A zvolali: „Jestliže nepřestaneš, Noe, doopravdy ukamenován
budeš!“
117. Řekl: „Pane, lidé moji mě za lháře prohlásili,
118. rozhodni tedy mezi mnou a jimi rozhodnutím zřetelným a zachraň
mne i ty, kdož se mnou uvěřili!“
119. A zachránili jsme jej i ty, kdo byli s nim, v arše s nákladem
plným
120. a pak jsme utopili ty, kteří zbyli.
121. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
122. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
123. Rovněž ´Ádovci posly za lháře prohlásili,
124. když bratr jejich Húd jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
125. Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
126. Boha se bojte a mne poslouchejte!
127. Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva
přísluší.
128. Chcete stále stavět na každé výšině znamení jen tak pro pobavení
129. a chcete stále zakládat stavby – hodláte snad být nesmrtelní?
130. A když násilí činíte, jste jak tyrani násilní!
131. Boha se bojte a mne poslouchejte!
132. A bojte se toho, jenž rozmnožil to, co znáte,
133. a vaše stáda vám rozhojnil a vaše syny
134. a také zahrady a prameny!
135. Já pro vás obávám se trestu dne nesmírného!“
136. Odpověděli: „Je nám jedno, zda varuješ nás či zda nejsi
varovatelem;
137. vždyť toto je způsob starých -nic jiného –
138. a my potrestáni nebudem!“
139. A za lháře ho prohlásili a my jsme je zahubili. Věru je v tomto
znamení, však většina z nich nevěří.
140. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
141. A také Thamúdovci posly za lháře prohlásili,
142. když bratr jejich Sálih jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
143. Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
144. Boha se bojte a mne poslouchejte!
145. Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva
přísluší.
146. Myslíte, že ponecháni budete v tom, co zde máte, v bezpečí
147. mezi prameny a zahradami,
148. polnostmi a s visícími trsy palmami
149. a že nadále budete vytesávat obydlí v horách domýšlivě?
150. Boha se bojte a mne poslouchejte!
151. Neposlouchejte přestupníků nařízení,
152. kteří na zemi šíří pohoršení a o nápravu se nestarají!“
153. Odpověděli: „Ty věru jsi jen jeden z očarovaných
154. a nejsi leč smrtelník nám podobný. Předveď nám nějaké znamení,
jsi-li z pravdomluvných!“
155. I řekl: „Hle, zde je velbloudice, má právo pít v jednom dni a vy
máte právo také pít v den určený.
156. Nečiňte jí však nic zlého, ať nestihne vás trest dne nesmírného!“
157. Přesto však žíly jí přeřezali a již nazítří toho věru litovali,
158. neb zachvátil je trest. Věru je v tomto znamení, však většina z
nich nevěří.
159. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
160. Též lid Lotův posly za lháře prohlásil,
161. když bratr jejich Lot jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
162. Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný.
163. Boha se bojte a mne poslouchejte!
164. Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva
přísluší.
165. Což se chcete jen k mužům z lidstva všeho přibližovat
166. a manželky své, jež pro vás Pán váš stvořil, zanedbávat? Ba, vy
věru jste lid přestupníků!“
167. A zvolali: „Jestliže nepřestaneš, Lote, vyhnán budeš vskutku!“
168. I řekl: „Mně se opravdu hnusí vaše počínání.
169. Pane, zachraň mne i mou rodinu před následky toho, co činí!“
170. A jeho i rodinu jeho celou jsme zachránili
171. kromě stařeny jedné, jež byla mezi opozdilými,
172. a potom všechny ostatní jsme zničili
173. a déšť jsme na ně spustili. Jak hnusný to byl déšť pro ty, jež
marně jsme varovali!
174. A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
175. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
176. A také lidé Houštin posly za lháře prohlásili,
177. když jim Šu´ajb říkal: „Což nebudete bohabojní?
178. Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
179. Boha se bojte a mne poslouchejte!
180. Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva
přísluší.
181. Dávejte míry spravedlivé a nebuďte mezi podvádějícími
182. a važte vahami vyrovnanými
183. a neubírejte lidem z majetku jejich a nebuďte těmi, kdož na zemi
pohoršení rozšiřují!
184. Bojte se toho, kdo stvořil vás i pokolení dřívější!“
185. Odpověděli: „Tys věru jen očarovaný
186. a nejsi leč smrtelník nám podobný, a soudíme věru, žes prolhaný.
187. Nech tedy na nás spadnout nebe kus, jsi-li pravdomluvný!“
188. I řekl: „Pán můj o tom, co děláte, dobře ví.“
189. Avšak oni za lháře jej prohlásili a uchvátil je trest dne
zamračeného a byl to trest dne nesmírného.
190. A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
191. A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
192. . . . A toto je vskutku Pána lidstva seslání,
193. a sestoupil duch spolehlivý s ním
194. na srdce tvé, bys varovatelem byl jedním.
195. A je ve zřetelném jazyce arabském sesláno
196. a je věru v Písmech starých obsaženo.
197. Což není pro ně znamením, že znají je dítek Izraele učenci?
198. A i kdybychom je byli seslali některému cizinci
199. a byl by jim je přednášel, ani tehdy by nebyli věřící.
200. A takto jím pronikáme do srdcí hříšníků,
201. však oni v toto zjevení neuvěří, pokud trest bolestný neuzří,
202. jenž přijde k nim, aniž co tušit budou, znenadání.
203. A tehdy zvolají: „Což nebude nám dán odklad žádný?“
204. Budou si pak ještě přát trestu Našeho uspíšení?
205. Což nevidíš, že dáváme-li jim ještě několik let tohoto světa
užívání,
206. že potom dostaví se to, co jim jsme slibovali,
207. a že nebude jim platno nic z toho, co si užívali?
208. Žádné město jsme nezahubili, aniž jsme mu varovatele dali
209. jako připomenutí, a věru jsme žádnou křivdu nespáchali.
210. A nesestoupili s Koránem žádní satani,
211. neb jim to nepřísluší a nejsou toho schopni ani,
212. vždyť zabráněno jim bylo u nebeského trůnu v naslouchání.
213. A spolu s Bohem žádné jiné božstvo nevzývej, abys nebyl z
potrestaných,
214. a varuj nejbližší své z příbuzných
215. a rozprostři křídla svá nad těmi, kdož následují tě z věřících.
216. A jestliže tě neuposlechnou, tedy rci: „,Já nejsem za to, co
činíte, odpovědný.“
217. A na mocného a slitovného se spolehni,
218. který tě vidí, když k modlitbě se zvedáš
219. a jak mezi klanícími se chováš,
220. vždyť On slyšící je i vševědoucí.
221. Mám vám oznámit, na koho sestupují satani?
222. Sestupují na všechny pomlouvače hříšné
223. a sdělují jim slyšené, však lháři jsou to ve většině.
224. A také básníci jsou bloudícími následováni.
225. Což nevidíš, jak v každém údolí zmámeně pobíhají
226. a říkají to, co vůbec nekonají?
227. Kromě těch, kdo uvěřili a zbožné skutky konali a jména Božího
hojně vzpomínali a jimž pomoci se dostalo poté, co jim ukřivděno
bylo. A záhy se dozví ti, kdož křivdili, k jakému obratu osudu se
obrátí!
Knihy
Svitky z knihy
Reklama Imunity 2 Go
