Svatý korán – Sůra 36, Já sín, Já sín

1. Já sín.
2. Při Koránu moudrém,
3. tys vskutku z vyslanců jedním,
4. po stezce přímé jdoucím,
5. mocným a slitovným seslaném,
6. abys varoval lid, jehož otcové varováni nebyli, takže jsou
lhostejní.
7. A uskutečnilo se již slovo Naše nad většinou z nich – však nevěří
oni.
8. A vložili jsme na šíje jejich řetězy až k bradám sahající, takže
hlavy zvednuty mají,
9. a před ně i za ně jsme přehradu umístili a přikryli jsme je, takže
nevidí.
10. A je pro ně jedno, zda varuješ je či nikoliv – beztak neuvěří.
11. Varovat můžeš jenom ty, kdož připomenutí následují a Milosrdného
se kvůli nepoznatelnému bojí; těm oznam zvěst radostnou o
odpuštění a odměně hojné!
12. A jsme to My, kdo mrtvé oživujeme a to, co dříve učinili, i to, co
po nich zbude, zapisujeme. A každou věc jsme spočítali v hlavní
Knize zjevné.
13. A uveď jim podobenství o obyvatelích města, k nimž přišli vyslanci
Boží:
14. Hle, vyslali jsme k nim dva posly, však za lháře je prohlásili, a
tehdy jsme je třetím posílili a oni pravili: „Jsme k vám vysláni.“
15. I řekli: „Vy jen smrtelníci jste nám podobní a Milosrdný nic
neseslal. Vy nejste leč lháři pouzí.“
16. Odpověděli: „Pán náš ví, že jsme k vám vysláni,
17. a uloženo nám je toliko zřetelné oznámení.“
18. Řekli: „Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže
nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest
bolestný.“
19. Zvolali: „Vaše věštba nechť na vás padne! Kéž byste se
vzpamatovali! Však nikoliv, vždyť vy lid jste prostopášný.“
20. I přiběhl z druhého konce města muž nějaký a zvolal: „Lide můj,
následujte vyslance Boží,
21. následujte ty, kdož od vás odměnu žádnou nežádají a správné cesty
se přidržují!
22. Proč neměl bych uctívat toho, jenž stvořil mne a k němuž i vy
budete navráceni?
23. Vezmu si snad kromě Něho nějaká božstva jiná? Jestliže Milosrdný
mi bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic platná a oni
mne nezachrání.
24. A byl bych tedy věru v zjevném bloudění.
25. Poslové, já uvěřil jsem v Pána vašeho! A slyšte mne, vy pohani!“
26. A bylo mu řečeno: „Vejdi do ráje!“ I zvolal: „Kéž by lid můj věděl
27. o tom, že Pán můj mi odpustil a jedním z poctěných mě učinil.“
28. A po jeho smrti jsme na jeho lid vojsko žádné z nebe neposlali ani
žádnou jinou pohromu jsme neseslali
29. a stačilo vykřiknutí jediné, a hle, životy jejich zhasly!
30. Ó, jak jsou služebníci Moji k politování! Vždyť nepřišel k nim
posel žádný, aby se mu neposmívali.
31. Což nevidí, kolika pokolením před nimi jsme zahynout dali a že k
nim nebudou navráceni,
32. ale že všichni vespolek u Nás budou shromážděni?
33. A je pro ně znamením země mrtvá, již oživujeme a z níž dáváme
vyrašit obilí, jež je jim potravou.
34. A umístili jsme na ní háje palmové i vinice a dali jsme pramenům
prýštit na ní,
35. aby pojídali z plodů Pána svého i z toho, co jejich ruce vytvořili
– což vděční nebudou?
36. Sláva tomu, jenž stvořil v párech všechny druhy, jež ze země
vyrůstají, a stvořil i je samé i to, co ještě neznají.
37. A je pro ně znamením i noc; z ní den odlupujeme, a hle, v temnotě
se nacházejí.
38. A slunce ubíhá k místu odpočinku svého, a takové je ustanovení
vševědoucího, mocného.
39. A pro měsíc jsme příbytky stanovili, pokud se nevrátí podoben
staré větvi palmové.
40. A nepřísluší slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila
den a všechno pluje ve sféře nebeské.
41. A je pro ně znamením, že nesli jsme potomstvo jejich v arše plně
naložené
42. a že stvořili jsme pro ně lodě, na nichž plují, jí podobné.
43. A kdybychom chtěli, utopili bychom je a nedostalo by se jim pomoci
žádné a zachráněni by nebyli,
44. leda z milosrdenství Našeho a pro dočasné světa tohoto užívání.
45. A když je jim řečeno: „Bojte se toho, co je před vámi, a toho, co
je za vámi – snad se vám dostane slitování,“ (jsou lhostejní).
46. A nepřijde k nim jediné znamení ze znamení Pána jejich, aby se od
něho neodvrátili.
47. A když je jim řečeno: „Přispívejte z toho, co Bůh vám uštědřil,“
odpovídají nevěřící těm, kdož uvěřili: „Máme snad krmit toho, koho
by živil Bůh, kdyby chtěl? A vy jste přece jen ve zjevném
bloudění.“
48. Tak ptají se: „A kdy vlastně se ta hrozba splní, jste-li
pravdomluvní?“
49. A nečeká je nic než vykřiknutí jediné, které je uchvátí, zatímco
se budou přít,
50. a nebudou schopni ani závěť učinit, ani k rodině své se navrátit.
51. A pak bude zatroubeno na pozoun, a hle, ze svých hrobů budou k
Pánu svému mířit.
52. A řeknou: „Běda nám! Kdo nás to probudil z místa odpočinku našeho?
A toto je to, čím hrozil nám Milosrdný, a pravdu poslové Jeho
hovořili!“
53. A bude to věru jen vykřiknutí jediné, a hle, všichni budou před
Nás předvedeni!
54. V ten den nebude ukřivděno v ničem duši žádné a odměněni budete
jen za to, co skutečně jste činili.
55. V ten den budou obyvatelé ráje radovánkami zaměstnáni
56. a oni i manželky jejich ve stínu na poduškách spočinou
57. a tam ovoce a vše, oč požádají, míti budou.
58. „Mír s vámi“ – tak slovy Pána slitovného pozdraveni budou.
59. „A vy hříšníci, vy dnes držte se stranou!“
60. Což jsem vám v úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte
satana, jenž vám je nepřítelem zjevným,
61. nýbrž uctívejte jenom Mne? Toto je stezka přímá!
62. A dal satan již zbloudit množství početnému z vás. Což rozum žádný
jste neměli?
63. Toto je peklo, jež bylo vám přislíbeno
64. hořte v něm dnes za to, že jste neuvěřili!
65. Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a
svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.
66. A kdybychom chtěli, vymazali bychom oči jejich a o závod hnali by
se ke stezce; ale jak mohli by ji spatřit?
67. Kdybychom chtěli, na místě bychom je proměnili, takže by nebyli
schopni ani kupředu jít, ani zpět se navrátit.
68. Komu dlouhý věk dáme, toho ohneme v jeho postavě, – což nepochopí
to oni?
69. A nenaučili jsme jej básnění a nehodí se to proň, vždyť toto je
pouze připomenutí a Korán zjevný,
70. aby varován byl jím ten, kdo živý je, a aby se uskutečnilo slovo
nad nevěřícími.
71. Což neviděli, že jsme pro ně stvořili – mezi tím, co ruce Naše
udělali – též dobytek, nad nímž vládci jsou?
72. A podmanili jsme jej pro ně a na jedněch jezdí a jiné jsou jim
potravou
73. a mají z něho užitek různý a také nápoje – což vděční Nám nebudou?
74. A vzali si pro sebe místo Boha božstva jiná doufajíce, že snad jim
pomohou,
75. však ta jim pomoci nemohou, i když myslí si, že vojskem
připraveným pro ně jsou.
76. Nechť tě nermoutí řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni
skrývají a co najevo dávají.
77. Což člověk neviděl, že jsme jej z kapky semene stvořili? A hle, on
Nám je odpůrcem zjevným nyní,
78. a dokonce Nám podobenství uvádí zapomínaje na své stvoření a
hovoří: „Kdo kosti oživí, když již zpráchniví?“
79. Odpověz: „Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o
každém stvoření ví,
80. jenž pro vás ze stromu zeleného oheň učinil, takže si z něho
zapalujete.“
81. Což není ten, jenž stvořil nebesa a zemi, schopen stvořit jim
podobné? Však ano, vždyť On stvořitel je, vševědoucí.
82. A když něčeho si přeje, je rozkaz Jeho pouze: „Staniž se!“ a stane
se.
83. Sláva tomu, v jehož rukou je panství nade věcmi všemi a k němuž
budete navráceni!