Svatý korán – Sůra 42, Porada, Aš-Šúra

1. Há mím
2. ´ajn sín qáf!
3. Takto Bůh mocný, moudrý vnuká tobě a těm, kdož byli před tebou,
zjevení.
4. Jemu náleží vše, co je na nebesích a co je na zemi, a On vznešený
je i nesmírný.
5. Nebesa se div v krovu svém nerozpoltí, zatímco andělé slávu Pána
svého pějí a o odpuštění Jej prosí pro ty, kdož na zemi žijí. Což
není Bůh věru odpouštějící a slitovný?
6. Ty, kdož si vzali ochránce jiné vedle Něho, ty Bůh dobře střeží –
ty však nad nimi nejsi dozorcem žádným.
7. Takto jsme ti vnukli Korán arabský, abys jím varoval Matku měst i
ty, kdož kolem ní žijí, a abys je varoval přede dnem
zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Jedna skupina z nich se pak
octne v ráji a skupina jiná v plameni šlehajícím.
8. Kdyby Bůh chtěl, učinil by vás věru národem jediným, avšak On
uvádí do milosrdenství Svého, koho chce, zatímco nespravedliví
nebudou mít ochránce ani pomocníka.
9. Naopak, oni si vzali ochránce jiné vedle Něho, ačkoliv Bůh jediným
je ochráncem. On mrtvé oživuje a všemocný je nad každou věcí.
10. A ať již na cokoliv máte různé názory, rozsouzení toho patří Bohu.
„Takový je Bůh, Pán můj, na Něho spoléhám a k Němu se kajícně
obracím.
11. Stvořitel nebes a země, jenž učinil vám manželky vaše z vás samých
a stvořil zvířata v párech, a tím vás rozmnožuje. A není nic, co
by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý.
12. On klíče k nebesům i zemi má a On hojně uštědřuje obživu, komu
chce, i odměřuje ji, komu chce – On o každé věci je vševědoucí.“
13. On vám uzákonil jako náboženství to, co kdysi uložil Noemu – a to,
co jsme vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi, Mojžíšovi a
Ježíšovi: „Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně
jich!“ Jak nesnesitelné je pro modloslužebníky to, k čemu je
vyzýváš! Bůh si k tomu vybírá, koho chce, a vede k tomu toho, kdo
kajícně se k Němu obrací.
14. A rozštěpily se národy předchozí teprve poté, co dostalo se jim
vědění, kvůli vzájemné nevraživosti. A kdyby nebylo slova, jež již
dříve přišlo od Pána o lhůtě stanovené, bylo by mezi nimi již
rozsouzeno. A věru ti, kdož po nich Písmo zdědili, v hlubokých
pochybnostech o něm byli.
15. Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno!
Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: „Uvěřil jsem v to, co
Bůh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě
mezi vámi. Bůh naším je i vaším Pánem, my skutky své máme i vy
skutky své máte a není mezi námi důvodů ke sporu; Bůh shromáždí
nás všechny a u Něho je cíl konečný.“
16. Ti, kteří uvádějí důvody proti Bohu poté, co Mu bylo odpovězeno,
těch důvody jsou u Pána jejich nicotné. Hněv Jeho se proti nim
obrátí a je očekává trest přísný.
17. Bůh je ten, kdo seslal Písmo s pravdou i váhu; a víš ty vůbec, zda
Hodina není snad již blízká?
18. Ti, kdož v ni nevěří, se ji snaží uspíšit, zatímco ti, kdož věří,
se jí obávají a vědí, že ona je skutečností. Což nejsou ti, kdož o
Hodině pochybují, v dalekém bloudění?
19. Bůh ke služebníkům Svým je láskyplný, a uštědřuje, komu chce – On
silný je i mocný.
20. Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme
pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského,
tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě
budoucím.
21. Což mají nevěřící společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili
to, co Bůh nedovolil? Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už
mezi nimi rozsouzeno, však nespravedlivé trest bolestný očekává.
22. Pak uvidíš nespravedlivé třást se strachem z toho, co si
vysloužili, až trest na ně bude dopadat. Ti však, kdož uvěřili a
dobré skutky konali, na lučinách rajských budou dlít a vše, co
přát si budou, u Pána svého budou mít – a to přízeň je nesmírná.
23. A toto je to, co Bůh oznamuje jako zvěst radostnou služebníkům
Svým, kteří uvěřili a zbožné skutky konali. Rci: „Nežádám od vás
odměnu žádnou leč lásku k bližním!“ Kdokoliv uskuteční něco
dobrého, tomu rovněž rozmnožíme dobré, vždyť Bůh věru je
odpouštějící a za vděčnost uznalý.
24. Což neříkají: „On vymyslil si o Bohu lež!“ Kdyby Bůh chtěl,
zapečetil by srdce tvé. Bůh však zahladí to, co je falešné, a
uskuteční pravdu slovem Svým, vždyť On o všem, co v hrudích je
skryto, dobře ví.
25. On je ten, jenž od služebníků Svých pokání přijímá a špatné skutky
jim odpouští a dobře ví, co konáte.
26. On vyslyší ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim
ze Své přízně; pro nevěřící pak určil trest přísný.
27. Kdyby Bůh dal služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by se stali
nestoudnými na zemi, avšak On sesílá s mírou to, co chce. On věru
je o služebnících Svých dobře zpraven a dobře je vidí.
28. On je ten, kdo déšť hojný sesílá poté, co lidé již naději
ztratili, a milosrdenství Své rozšiřuje. On ochránce je a
chvályhodný.
29. A k znamením Jeho patří stvoření nebes a země i živočichů, jež na
ní rozmnožil; a kdyby chtěl, mohl by je všechny shromáždit.
30. A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si
vysloužily, však On mnohé odpouští.
31. Vy nejste s to uniknout zásahu Jeho na zemi a nemáte vedle Boha
ochránce ani pomocníka žádného.
32. A ke znamením Jeho patří i lodi moře brázdící, jež jako kopce
jsou;
33. a když se mu zlíbí, utišuje vítr a tehdy lodi zůstanou nehybné na
hladině moře. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého a
vděčného.
34. Anebo jim dá ztroskotat za to, co si vysloužili, avšak On také
mnohé promíjí.
35. A poznají ti, kdož ohledně znamení Našich se hádají, že pro ně
úniku není.
36. Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského,
však co u Boha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na
Pána svého spoléhají,
37. a pro ty, kdož velkým hříchům a neřestem se vyhýbají, a když
rozhněváni jsou, odpouštějí,
38. a pro ty, kdož Pánu svému odpovídají a modlitby své dodržují a
záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují a z toho, co
jsme jim uštědřili, rozdávají,
39. a pro ty, kteří si vzájemně pomáhají, když postihne je bezpráví.
40. A odměnou za špatné je jen špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o
nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé
nemiluje.
41. Proti těm pak, kdož vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim
ukřivděno, není věru důvodu k zakročení;
42. však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a
na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest
bolestný.
43. A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští . . . a vskutku to patří k
podstatě věci.
44. Komu Bůh dal zbloudit, ten nebude mít po Něm ochránce žádného; a
uzříš nespravedlivé volat, až spatří trest svůj: „Je způsob
nějaký, jak jej odvrátit?“
45. A uvidíš je, až budou předvedeni před peklo, ponížené a zahanbené
hledět zrakem vylekaným; a ti,4589 kdož uvěřili, řeknou: „Ztraceni
jsou ti, kdož ztrátu způsobili sami sobě i rodinám svým, v den
zmrtvýchvstání.“ A vskutku budou nespravedliví uvrženi do trestu
trvalého.
46. A nebudou mít kromě Boha ochránce žádného, který by mohl jim
pomoci. Však ten, komu Bůh dal zbloudit, pro toho není cesta
žádná.
47. Odpovězte tedy Pánu svému, dříve než dostaví se od Boha den, jejž
nelze zadržet; v ten den nebude pro vás útulku ani zapírání
nijakého.
48. Jestliže se však i nyní odvrátí, vždyť jsme tě k nim neposlali
jako dozorce; tobě přísluší jedině předat sdělení. Když dáme
okusit člověku milosrdenství Svého, raduje se z něho, avšak když
postihneme jej něčím zlým za to, co ruce jeho spáchaly. . . vždyť
člověk je vskutku nevděčný.
49. Bohu náleží království na nebesích a na zemi; On tvoří, co chce, a
podle libosti dává dcery jednomu a syny druhému
50. anebo z nich činí páry, syny i dcery, anebo činí neplodným, koho
chce, neb On vševědoucí je i všemocný.
51. A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda
prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla,
jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a
moudrý.
52. A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal,
co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem,
jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš
lidi po stezce přímé,
53. po stezce Boha, jemuž náleží vše, co na nebesích je i na zemi. Což
k Bohu se nevracejí věci všechny?