1. Chvála Bohu, který stvořil nebesa a zemi a učinil temnotu a
světlo. A přece potom ti, kdož neuvěřili, Pánu svému rovné dávají!
2. On je ten, jenž z hlíny vás stvořil a pak stanovil lhůtu života
vašeho – a lhůta u Něho je pevně stanovena – a přece o tom
pochybujete.
3. On je Bůh na nebesích i na zemi, On zná vše, co tajíte i co
odkrýváte, a zná i to, co jste si vysloužili.
4. A ať se jim dostalo od Pána jejich jakékoliv znamení, odvrátili se
od něho
5. a prohlásili za lež pravdu, když k nim přišla. Však dostane se jim
zvěsti o tom, čemu se posmívali!
6. Což neviděli, kolik jsme zahubili pokolení, jež byla před nimi a
která jsme upevnili na zemi tak, jak jsme neupevnili ani vás; a
seslali jsme jim z nebes déšť hojný a dali jsme vytrysknout řekám
pod nimi. A pak jsme je zahubili za hříchy jejich a dali jsme po
nich vzejít pokolením jiným.
7. I kdybychom ti poslali Knihu na pergamenu psanou a oni si ji
ohmatali vlastníma rukama, přece by řekli ti, kdož neuvěřili: „To
kouzelnictví je jen zjevné!“
8. A říkají: „Pročpak k Němu nebyl poslán anděl?“ Kdybychom však
seslali anděla, byla by věc jejich již rozhodnuta a tehdy by jim
nebyl dán odklad žádný.
9. A kdybychom byli poslem udělali anděla, věru bychom jej učinili
mužem a byli bychom tím pro ně zatemnili to, co sami zatemňují.
10. A posmívali se již před tebou poslům, avšak ti, kdož smích si
tropili, byli obklopeni tím, čemu se posmívali.
11. Rci: „Choďte po zemi a potom pohleďte, jaký byl konec těch, kdož
posly za lháře prohlašovali!“
12. Zeptej se: „Komu náleží vše, co na nebesích je i na zemi?“
Odpověz: „Bohu! On Sobě milosrdenství jako povinnost předepsal a
On shromáždí vás v den zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Ti,
kteří sami sobě ztrátu způsobili, to jsou ti, kdož nevěří.“
13. Jemu náleží vše, co v noci i ve dne přebývá a On slyšící je i
vševědoucí.
14. Rci: „Což si mohu vzít za ochránce někoho jiného než Boha, tvůrce
nebes a země, který vše živí, ale sám živen není?“ Rci: „Bylo mi
nařízeno, abych byl prvním mezi těmi, kdož do vůle Jeho se
odevzdají – a nikoliv z těch, kdož k Němu přidružují!“
15. Rci: „Obávám se, jestliže Pána svého neuposlechnu, trestu dne
nesmírného.“
16. Od koho bude v ten den trest odvrácen, nad tím se Bůh věru
slitoval, a to bude štěstí zjevné.
17. Jestliže se tě Bůh dotkne nějakým neštěstím, pak tě ho nikdo
nezbaví kromě Něho. A jestliže se tě dotkne něčím dobrým – vždyť
On nade všemi je mocný.
18. On vládu neomezenou má nad služebníky Svými a On moudrý je i dobře
zpravený.
19. Zeptej se: „Která věc platí nejvíce jako svědectví?“ Odpověz: „Bůh
je svědkem mezi vámi a mnou; tento Korán mi by1 vnuknut, abych jím
varoval vás i všechny, k nimž dospěje. Chcete snad svědčit, že
vedle Boha jsou i božstva jiná?“ Rci: „Já to nedosvědčím!“ a
dodej: „Naopak, On Bohem je jediným a já nejsem odpovědný za to,
co k Němu přidružujete.“
20. Ti, jimž jsme dali Písmo, znají je tak dobře, jako znají syny
své.Ti, kteří sami sobě ztrátu způsobili, jsou ti, kdož nevěří.
21. Kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí či
znamení Jeho za lživá prohlašuje? Nespravedliví věru nebudou
blažení.
22. V den, kdy je všechny shromáždíme, řekneme těm, kdož byli
modloslužebníky: „Kde jsou ti, které jste k Bohu přidružovali a
jež jste si vymyslili?“
23. Potom nebudou mít jinou výmluvu než tu, že řeknou: „Při Bohu, Pánu
našem, my jsme nic nepřidružovali.“
24. Pohleď, jak sami proti sobě lžou a jak je opustili ti, které si
vymyslili.
25. A jsou mezi nimi někteří, kdož ti naslouchají, ale pokryli jsme
srdce jejich clonou a uši jejich hluchotou, aby nepochopili, a i
když vidí znamení všemožná, nevěří v ně, a když potom přijdou k
tobě, aby se s tebou hádali, říkají ti, kdož nevěří: „To jsou jen
povídačky starých!“
26. A zabraňují druhým, aby mu naslouchali, a sami se od něho
vzdalují, však způsobí ztrátu jen sami sobě, a přitom to nevědí.
27. Kéž bys je mohl vidět, až postaveni budou před oheň pekelný a
zvolají: „Kdybychom se mohli vrátit, věru bychom pak již
neprohlašovali znamení Pána svého za lež a stali bychom se věru
jedněmi z věřících!“
28. Ba ne, odkryje se jim jen to, co dříve skrývali. A byť i byli
navráceni, opět by se obrátili k tomu, co bylo jim zakázáno –
vždyť jsou to vskutku lháři
29. a řekli by: „Není nic než náš život pozemský a my nebudeme
vzkříšeni.“
30. Kéž bys je mohl vidět, až budou před Pána svého postaveni a ten
jim řekne: „Zdaž toto pravda není?“ I odvětí: „Ó ano, při Pánu
našem!“ A řekne Pán: „Ochutnejte tedy trest za to, že jste
nevěřící byli!“
31. Ztraceni jsou ti, kdož setkání s Bohem za lež prohlašovali. A až
na ně znenadání Hodina udeří, zvolají: „Běda nám za to, že jsme o
ni nedbali!“ A ponesou na bedrech svých břemena svá – a jak hnusné
je břímě jejich!
32. Život pozemský není leč hra a zábava, však příbytek v životě
budoucím je lepší pro ty, kdož jsou bohabojní. Což nikdy to
nepochopíte?
33. My dobře víme, že zarmucuje tě to, co oni říkají. Ale oni
neprohlašují za lháře jen tebe, nespravedliví popírají i znamení
Boží!
34. Již před tebou byli jiní poslové za lháře prohlašováni, však
trpělivě snášeli obvinění ze lži i příkoří, dokud k nim nepřišla
vítězná pomoc Naše. Není nikoho, kdo by mohl změnit slovo Boží! A
dostalo se ti již ze zvěsti o vyslancích Božích.
35. Zajisté na tebe těžce doléhá jejich vzdalování! Kdybys mohl, jistě
by sis přál vykopat jámu v zemi nebo postavit žebřík do nebe, abys
jim mohl přinést znamení.Kdyby Bůh chtěl, shromáždil by je jistě
všechny na cestě správné, nebuď tedy jedním z pošetilých!
36. A odpovídají na výzvu jedině ti, kdož naslouchají.Bůh pak vzkřísí
mrtvé a potom k Němu budou navráceni.
37. Říkají: „Proč mu nebylo sesláno nějaké znamení od Pána jeho?“
Odpověz: „Bůh věru je schopen seslat znamení, avšak většina z nich
to neví.“
38. Není zvířete pozemského ani ptáka na křídlech létajícího, aby
netvořili společenství podobné vašim. A nezanedbali jsme v Písmu
ničeho; a nakonec u Pána svého budete shromážděni.
39. Ti, kdož znamení Naše za lež prohlašují, jsou hluší a němí, v
temnotách. Bůh dává zbloudit, komu chce, a také uvádí na stezku
přímou, koho chce.
40. Rci: „Domníváte se snad, že až se k vám dostaví trest Boží či až
Hodina udeří, že budete vzývat někoho jiného než Boha? Odpovězte,
jste-li pravdomluvní!“
41. Nikoliv! Jej vzývat budete, a bude-li On chtít, zbaví vás toho, co
vzýváte, a tehdy zapomenete na to, co jste k Němu přidružovali.
42. A posílali jsme již k národům předchozím posly a pohromou a
neštěstím jsme je postihli doufajíce, že pak budou pokorní!
43. Kéž by se byly, když přišla k nim přísnost Naše, pokořily! Však
srdce jejich se zatvrdila a satan jim zkrášlil skutky jejich.
44. A když zapomněli na to, co bylo jim připomenuto, otevřeli jsme jim
brány k radostem všem. A když se potom radovali z toho, čeho se
jim dostalo, uchvátili jsme je znenadání a octli se v beznaději.
45. A byl zahuben do posledního lid každý, jenž byl nespravedlivý.
Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!
46. Rci: „Domníváte se, že jestliže Bůh vám odejme sluch i zrak a
zapečetí srdce vaše, že božstvo jiné – kromě Boha – by vám to
mohlo navrátit?“ Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, zatímco oni
se odvracejí!
47. Rci: „Domníváte se, že až k vám přijde trest Boží – ať znenadání,
či oznámen – že zahubí někoho jiného než lid nespravedlivý?“
48. My posíláme posly jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako
varovatele; ti, kdož uvěří a polepší se, ti nemusí mít strach a
nebudou zarmouceni.
49. Však ty, kdož znamení Naše za lež prohlašují, ty postihne trest za
to, že hřešili.
50. Rci: „Neříkám vám, že u sebe vlastním pokladnice Boží a znám
nepoznatelné, a neříkám ani, že jsem anděl. Já následuji jedině
to, co mi bylo vnuknuto.“ A rci dále: „Jsou si rovni slepý a
vidoucí? Což o tom nechcete přemýšlet?“
51. A ty, kdož se obávají, že u Pána svého budou shromážděni, jím
varuj, že kromě Něho nebudou mít ochránce ani přímluvce žádného –
snad budou bohabojní.
52. Neodháněj ty, kdož Pána svého za jitra i za večera vzývají toužíce
tvář Jeho spatřit! Nepřísluší ti žádat na nich účty a jim rovněž
nepřísluší žádat účty na tobě.A odeženeš-li je, tedy věru budeš
patřit mezi nespravedlivé.
53. A takto jsme je zkoušeli jedny druhými, aby řekli: „Zdaž tito jsou
ti z nás, jimž Bůh milost uštědřil?“ Což Bůh nezná nejlépe ty,
kdož jsou vděčni?
54. A když přijdou k tobě ti, kdož v znamení Naše uvěřili, rci: „Mír s
vámi! Pán váš Sobě milosrdenství jako povinnost předepsal;
dopustí-li se někdo z vás špatného z nevědomosti, potom však
pokání koná a polepší se . . . vždyť On věru je odpouštějící,
slitovný.“
55. A takto My činíme znamení srozumitelnými, aby se stala zjevnou
cesta provinilých.
56. Rci: „Bylo mi zakázáno uctívat ty, které vedle Boha vzýváte.“ A
rci dále: „Nebudu nikdy následovat vaše učení scestná, neboť
zbloudil bych a nepatřil bych k těm, kdož správně jsou vedeni.“
57. Rci: „Opírám se o důkazy jasné od Pána svého, zatímco vy to
prohlašujete za lež. Není v moci mé to, co chcete uspíšit, vždyť
rozhodnutí jen Bohu náleží: On podle pravdy rozhoduje a On
nejlepší je z rozhodčích.“
58. Rci: „Kdybych měl moc nad tím, co chcete uspíšit, byla by věru již
rozhodnuta věc mezi mnou a vámi – a Bůh nejlépe zná nespravedlivé.
59. On klíče má k nepoznatelnému a zná je toliko On; On nejlépe ví, co
na souši je i na moři, a nespadne list žádný, aniž by On o něm
nevěděl, a není zrnka v temnotách země ani stébla zeleného či
uschlého, jež zaznamenáno by nebylo v Knize zjevné.
60. On je ten, jenž vás v noci odvolává a jenž zná, co za dne jste
vykonali, a potom vás za dne probudí, aby se dovršila lhůta vám
stanovená. A posléze budete k Němu navráceni a On vás zpraví o
tom, co jste dělali.“
61. On moc neomezenou má nad služebníky Svými a posílá strážce, aby
nad vámi bděli, dokud nezastihne některého z vás smrt; a tehdy
poslové Naši jej povolají a nikoho neopomenou.
62. A potom budou k Bohu, Pánu svému skutečnému, navráceni. Zdaž Jemu
nepřísluší soudit? On věru nejrychlejší je v účtování.
63. Rci: „Kdo zachraňuje vás z temnot souše a moře, když vzýváte Jej
pokorně a bojácně: ,Zachráníš-li nás z tohoto, zajisté budeme
patřit k vděčným!‘ “
64. Rci: „Bůh zachrání vás z tohoto i z neštěstí každého, a přesto k
Němu pak jiné přidružujete!“
65. Rci: „A jest v moci Jeho, aby na vás poslal trest, jenž postihne
vás shora i zdola, či aby vás rozdělil na protivné strany a dal
jedněm z vás okusit násilí druhých!“ Pohleď, jak činíme znamení
Svá srozumitelnými – snad to pochopí.
66. Lid tvůj to prohlásil za lež, zatímco je to pravda. Rci: „Já
nejsem dozorcem vaším.
67. Zvěst každá svůj čas stanovený má a záhy se dozvíte!“
68. A jestliže uvidíš ty, kteří tlachají o znameních Našich, tak se od
nich vzdal, dokud nebudou hovořit o něčem jiném. A dá-li ti satan
na to zapomenout, nezdržuj se poté, když sis to znovu připomněl,
mezi lidmi nespravedlivými!
69. Nepřísluší těm, kdož jsou bohabojní, aby žádali účet od
nevěřících. Vždyť toto je pouze připomenutí, snad stanou se oni
také bohabojnými.
70. Nevšímej si těch, kdož náboženství své za hru a zábavu mají a
které zmámil život pozemský! Připomeň jim tímto, že duše každá
zahyne jen za vlastní skutky své a nebude mít kromě Boha ochránce
ani přímluvce žádného. A nabídne-li duše některá za sebe
jakoukoliv náhradu, nebude od ní přijata. Pro ty pak, kdož záhubě
propadnou za to, co si vysloužili, určen bude nápoj z vody vroucí
a trest bolestný za to, že neuvěřili.
71. Rci: „Máme snad vzývat vedle Boha něco, co nám nemůže ani prospět,
ani uškodit, a obrátit se nazpět po stopách svých poté, co Bůh nás
již jednou uvedl na stezku správnou, podobni tomu, jemuž satani
dali zbloudit na zemi, ačkoliv má přátele, kteří volají zvouce jej
k cestě správné: Pojď k nám!“ Rci: „Vedení Boží je věru jediné
správné vedení. A bylo nám nařízeno, abychom se odevzdali do vůle
Pána lidstva veškerého.“
72. „Dodržujte modlitbu a bojte se Boha, neb On je ten, u Něhož budete
shromážděni!“
73. On je ten, jenž nebesa i zemi jako skutečnost vážnou stvořil, a v
den, kdy řekne: „Staniž se!“, stane se. Slovo Jeho je pravda a
Jemu bude patřit vláda v ten den, kdy zatroubeno bude na pozoun;
On zná nepoznatelné i všeobecně známé a On moudrý je i vědoucí.
74. A hle, pravil Abraham otci svému Ázarovi: „Zdaž bereš si modly
jako božstva? Věru já vidím tebe i lid tvůj v bludu zjevném.“
75. A takto jsme ukázali Abrahamovi království nebeská i pozemská, aby
se stal jedním z pevně přesvědčených.
76. A když se nad ním rozprostřela noc, spatřil hvězdu a zvolal: „Toto
je Pán můj!“ Když však zapadla, řekl: „Nemám rád zapadající.“
77. A když spatřil vycházející měsíc, zvolal: „Toto je Pán můj!“ Když
však zapadl, řekl: „Jestliže mne Pán můj správně nepovede, budu
určitě patřit k lidu zbloudilému!“
78. A když spatřil vycházející slunce, zvolal: „Toto je Pán můj, neboť
jest největší!“ A když zapadlo, řekl: „Lide můj, nejsem zodpovědný
za to, co k Bohu přidružujete,
79. nýbrž obracím se – jako haníf – k tomu, jenž nebesa i zemi
stvořil, a nebudu patřit k těm, kdož k Bohu přidružují.“
80. A hádal se s ním lid jeho, ale on pravil: „Chcete se přít se mnou
o Bohu, když On mne již na správnou cestu uvedl? Nemám strach z
toho, co k Němu přidružujete, leda bude-li si to Bůh přát. Pán můj
ve vědění Svém všechny věci objímá – což nebudete o tom uvažovat?
81. Jak bych se bál toho, co k Němu přidružujete, když vy sami se
nebojíte přidružovat k Bohu to, k čemu vám On neseslal žádné
oprávnění? Která z obou těchto stran má větší nárok na bezpečí,
odpovězte, víte-li!
82. Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou
v bezpečí a po správné cestě kráčejí.“
83. A toto jsou důkazy Naše, jež dali jsme Abrahamovi proti lidu jeho.
My pak povyšujeme na stupních, koho chceme, a Pán tvůj je věru
moudrý, vševědoucí.
84. A darovali jsme Abrahamovi Izáka a Jakuba a vedli jsme oba cestou
pravou; a již předtím jsme tak vedli Noema a z potomstva jeho
Davida, Šalomouna, Jóba, Josefa, Mojžíše a Áróna. A takto My
odměňujeme ty, kdož dobré konají.
85. A vedli jsme Zachariáše, Jana, Ježíše a Eliáše – ti všichni patří
k bohabojným -,
86. a Ismaela, Elišu, Jonáše a Lota a vyznamenali jsme všechny nad
lidstvo veškeré
87. a také některé z jejich předků, potomků a bratrů a vyvolili jsme
si je a uvedli jsme je na stezku přímou.
88. Hle, toto je vedení Boží, On vede jím, koho chce ze služebníků
Svých. Však kdyby byli přidružovali, marné by bylo to, co konali.
89. A toto jsou ti, jimž dali jsme Písmo, moudrost i prorocké poslání.
Jestliže tihleti dnes v to neuvěří, pověříme tím lid jiný, jenž
nebude nevěřící.
90. A toto jsou ti, jež Bůh správně vedl – jdi tedy po správné cestě
jejich! Rci: „Nežádám za to od vás odměnu žádnou, vždyť toto je
pouze připomenutí lidstvu veškerému!“
91. A neocenili Boha pravou hodnotou Jeho, když říkají: „Bůh vůbec nic
neseslal smrtelníku nějakému!“ Zeptej se: „A kdo tedy seslal
Písmo, s nímž přišel Mojžíš, aby bylo světlem a vedením pro lidi?
Píšete je na svitky pergamenu, které zčásti ukazujete,avšak z
větší části skrýváte. A byli jste poučeni o tom, co jste neznali
ani vy, ani otcové vaši.“ – Rci: „Bůh!“ – a potom je nech, aby se
bavili svým tlacháním marným!
92. A toto je Písmo požehnané, jež seslali jsme jako potvrzení
pravdivosti toho, co dříve bylo sesláno, abys jím varoval Matku
měst i ty, kdož kolem ní žijí. Ti, kdož věří v život budoucí, věří
i v ně, a to jsou ti, kdož pečliví jsou v modlitbách svých.
93. Kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí či
říká: „Bylo mi sesláno vnuknutí,“ zatímco mu nebylo vnuknuto vůbec
nic, anebo ten, jenž hovoří: „Já mohu seslat podobné tomu, co
seslal Bůh.“ Kéž bys jen viděl hříšné v náručí smrti, až andělé
rozprostřou ruce své řkouce: „Vypusťte duše své, dnes odměněni
budete trestem zahanbujícím za to, že mluvili jste nepravdu o
Bohu, a za to, že pyšně jste se odvraceli od znamení Jeho!
94. Přicházíte k nám nyní osamělí tak, jak jsme vás poprvé stvořili, a
zanecháváte za sebou vše, čím jsme vás obdarovali. A nevidíme u
vás přímluvce vaše, o nichž jste se domnívali, že budou s vámi
jako společníci vaši. Svazky mezi vámi jsou přetrhány a opustilo
vás to, o čem jste mylné názory měli.“
95. Bůh je ten, jenž rozštěpuje zrno i pecku datlovou, vyvádí živé z
mrtvého a mrtvé z živého. Takový je Bůh – jak jen mohli jste se od
Něho odvrátit?
96. On dává vzejít ranní záři a ustanovil noc pro odpočinek a slunce a
měsíc pro měření času. Hle, toto je ustanovení mocného,
vševědoucího.
97. A On je ten, jenž pro vás stvořil hvězdy, abyste se mohli podle
nich řídit v temnotách souše i moře.Takto My činíme srozumitelnými
znamení pro lid, jenž schopen je poznáni.
98. A On je ten, jenž vám dal vzniknout z jediné bytosti; a pak je
spočinutí a složení. A takto jsme učinili znamení Svá
srozumitelnými pro lid, jenž schopen je pochopení.
99. A On je ten, jenž sesílá vodu z nebe, a pomocí jí dáváme vyrůst
rostlinám všech druhů a dáváme z ní vyrazit zeleni, z níž vznikají
zrna seřazená v klasy, i palmám, z jejichž vrchlíků husté trsy
datlí visí, i zahradám révy vinné, olivám a jablkům granátovým,
jež jsou si podobná i nepodobná. Pohleďte na plody jejich, když
uzrávají, a pohleďte na zralost jejich – v tom věru znamení jsou
pro lid věřící.
100. A oni učinili z džinů společníky Bohu, zatímco byl to On, jenž je
stvořil, a v neznalosti své vymyslili Mu syny a dcery. Chvála
Jemu, jenž povznesen je nade vše, co mu připisují!
101. Tvůrce nebes a země jak by mohl mít děti, když nemá družku žádnou
a Sám stvořil všechny věci a o všem je vševědoucí.
102. Takový je Bůh, Pán váš! A není božstva jiného kromě Něho,
stvořitele věcí všech! Uctívejte tedy Jeho, vždyť On věru
ochráncem je všeho!
103. Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i
dobře zpravený.
104. A již k vám přišly důkazy viditelné od Pána vašeho; kdo jasně je
zří, ku prospěchu svému tak činí, a kdo slepý je, pak to k jeho
škodě je a já nejsem nad vámi dozorcem žádným.
105. A takto My činíme znamení srozumitelnými, aby mohli říci: „Tys
studoval!“ a abychom to vysvětlili lidu, jenž pochopení má.
106. Následuj to, co bylo ti od Pána tvého vnuknuto: není božstva
kromě Boha, odvrať se tedy od těch, kdož k Němu přidružují.
107. Kdyby Bůh chtěl, nebyli by modloslužebníky, však neučinili jsme
tě ani strážcem jejich, ani dozorcem nad nimi.
108. Neurážejte ty, které oni vedle Boha vzývají, aby v nenávisti své
neuráželi Boha z neznalosti! A takto jsme zkrášlili národu každému
činy jeho; leč posléze se navrátí k Pánu svému a On zpraví je o
tom, co dělali.
109. A přísahali při Bohu svou přísahou nejslavnostnější, že
dostane-li se jim znamení, skutečně v ně uvěří. Rci: „Jedině Bůh
může znamení učinit. Ale i kdyby k nim přišla, jak poznáte, že oni
uvěří?“
110. My odvrátíme srdce jejich i zraky jejich stejně jako tehdy, když
neuvěřili poprvé, a ponecháme je bloudit ve svévoli jejich jak
nevidomé.
111. A i kdybychom k nim seslali anděly a i kdyby s nimi mrtví mluvili
a i kdybychom byli shromáždili věci všechny před nimi, věru by
neuvěřili, leda by tomu chtěl Bůh, avšak většina z nich jsou
pošetilci.
112. A takto jsme učinili každému poslu nepřátele: satany z lidí i
džinů, kteří si vzájemně našeptávají ozdobná slova plná bludů.
Kdyby Pán tvůj chtěl, nebyli by tak činili; ponech je tedy v tom,
co si vymýšlejí!
113. Nechť se srdce těch, kdož nevěří v život posmrtný, nakloní k
těmto výmyslům, nechť v nich naleznou zalíbení a nechť tedy
provádějí to, co provádějí!
114. Mám si snad žádat jako soudce někoho jiného než Boha, jenž je
tím, kdo seslal vám Písmo jasně vyložené? Ti, jimž dali jsme
Písmo, dobře vědí, že od Pána tvého bylo s pravdou sesláno. A
nebuď tedy z těch, kdož pochybují!
115. Nechť tedy dovrší se slova Pána tvého jako pravda a spravedlnost!
A nikdo nemůže změnit slova Jeho – a On slyšící je i vševědoucí.
116. Uposlechneš-li většinu těch, kdož na zemi žijí, pak tě svedou z
cesty Boží, vždyť oni následují jen domněnky své a pouze
předpokládají.
117. Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož zbloudili z cesty Jeho, a zná
nejlépe i ty, kdož správnou cestou jsou vedeni.
118. Jezte tedy z toho, nad čím bylo vysloveno jméno Boží, věříte-li v
Jeho znamení!
119. Co je s vámi, že nepojídáte z toho, nad čím bylo proneseno jméno
Boží, když vám Bůh již srozumitelně objasnil vše, co je vám
zakázáno – leda jste-li donuceni.Zajisté však mnozí jsou sváděni z
cesty vášněmi svými z neznalostí. Pán tvůj však nejlépe zná
přestupníky.
120. Vystříhejte se hříchu, ať skrytého či zjevného, neboť ti, kdož
pášou hříchy, budou odměněni za to, co si vysloužili.
121. Nepojídejte z toho, nad čím nebylo proneseno jméno Boží, neboť to
věru je hanebnost! Satani vskutku budou našeptávat stoupencům
svým, aby se s vámi hádali, však uposlechnete-li je, věru budete
modloslužebníky.
122. Zdaž ten, jenž mrtev byl a jehož jsme oživili a jemuž jsme světlo
dali, aby s ním kráčel mezi lidmi, je roven tomu, kdo v temnotách
dlí, z nichž východiska není? A takto bylo zkrášleno nevěřícím to,
co prováděli.
123. A takto jsme v každém městě umístili velmože jako hříšníky, aby
tam úklady chystali; však neobelstí nikoho leda sebe samé, aniž o
tom mají tušení.
124. A když se jim dostane znamení, říkají: „Neuvěříme, dokud se nám
nedostane toho, čeho se dostalo poslům Božím.“ Leč Bůh ví nejlépe,
kam umísťuje poselství Své! Avšak hříšníci budou postiženi
ponížením před Bohem i trestem strašným za úklady, jež chystali.
125. Koho Bůh chce vést cestou správnou, tomu otevře hruď pro islám;
tomu, komu chce dát zbloudit, tomu zúží a uzavře hruď, jako by měl
stoupat k nebi. A takto Bůh dává pocítit hněv svůj těm, kdož
neuvěřili.
126. Toto je stezka Pána tvého přímo vedoucí. A vyložili jsme
srozumitelně znamení lidu, který si připomíná.
127. Pro ně je připraven příbytek míru u Pána jejich a On ochráncem je
jejich za to, co konali.
128. A v den, kdy shromáždí je Bůh, řekne: „Ó shromáždění džinů! Již
příliš mnoho jste lidem učinili!“ Tehdy řeknou pomocníci jejich z
lidí: „Pane náš, měli jsme prospěch jeden z druhého, avšak dospěli
jsme ke lhůtě, kterou jsi nám stanovil.“ I řekne jim Bůh: „Oheň
budiž vaším útočištěm, nesmrtelní v něm budete, leda bude-li Bůh
chtít jinak!“ A Pán tvůj je věru moudrý, vševědoucí.
129. A takto my dáváme jedny nespravedlivé druhým jako přátele v
odměnu za to, co si vysloužili.
130. „Ó shromáždění džinů a lidí! Zdaž k vám nepřišli poslové z vašich
řad vzešlí,přednášejíce vám znamení Naše a varujíce vás před
setkáním s tímto vaším dnem?“ A odpovědí: „Dosvědčujeme to sami
proti sobě.“ Zmámil je život pozemský a dosvědčí sami proti sobě,
že byli nevěřící.
131. A je tomu tak proto, že Pán tvůj není takový, aby zahubil města
nespravedlivě, když obyvatelé jejich nic netušili.
132. A pro každého je stanoven stupeň odměny podle toho, co konal, a
není Pánu tvému lhostejné, co dělají.
133. Pán tvůj je soběstačný a plný milosrdenství; kdyby chtěl, nechal
by vás zahynout a zaměnil by vás potom, čím by chtěl, podobně jako
vám dal vzejít z potomstva lidu jiného.
134. Věru to, co je vám slíbeno, se vskutku dostaví a vy nebudete
schopni tomu zabránit.
135. Rci: „Lide můj, jednejte podle stanoviska svého,já také tak budu
jednat, a záhy se dozvíte kdo v konečném příbytku bude dlít; a
věru nestanou se nespravedliví blaženými.
136. Nevěřící určují Bohu podíl z toho, čemu On dal vyrůst ze země i z
dobytka, a říkají: „Tohle náleží Bohu“ – podle úsudku jejich – „a
toto patří těm, jež k Němu přidružujeme.“ Avšak co je určeno pro
přidružené, nikdy k Bohu nedospěje, zatímco to, co Bohu náleží,
nedospěje nikdy k přidruženým. Jak špatný je úsudek jejich!
137. A takto zkrášlili ti, kteří jsou jimi přidružováni, mnohým
modloslužebníkům zabíjeni jejich dětí, aby je v záhubu uvrhli a
náboženství jejich zatemnili. A kdyby Bůh byl chtěl, nebyli by tak
učinili; nech je tedy být i s tím, co si lživě vymýšlejí!
138. A říkají: „Tento dobytek a tyto plodiny jsou zasvěceny a smí z
nich pojídat jen ti, jimž to dovolujeme“ – podle úsudku jejich. A
jsou také zvířata, na nichž je zakázáno jezdit a nakládat na ně, a
také ta, nad nimiž nepronášejí jméno Boží, vymýšlejíce si lži o
Něm. Avšak On je odmění za to, co si vymýšlejí.
139. A říkají: „To, co je v lůnech tohoto dobytka, je čisté jen pro
naše muže a je zakázáno pro manželky naše.“ Avšak narodí-li se to
mrtvé, rozdělí se o to obě pohlaví. Bůh však je odmění za to, co
Mu připisují – a On věru moudrý je i vševědoucí.
140. Ztrátu utrpí ti, kdož děti své zabíjejí z hlouposti a
nevědomosti, i ti, kdož proti Bohu lži si vymýšlejí zakazujíce to,
co jim Bůh jako obživu uštědřil. Zbloudili již a nejsou správnou
cestou vedeni.
141. A On je ten, jenž dává vyrůst zahradám s révou podepřenou i
nepodepřenou loubím; i palmám datlovým, i obilí dávající mu stravu
rozličnou, i olivovníkům a granátovým jabloním podobným i
nepodobným. Požívejte z plodů jejich, když dozrají, a rozdávejte z
nich podíl patřičný v den sklizně jejich, avšak nebuďte
marnotratní, neboť Bůh nemiluje marnotratné.
142. A mezi dobytčaty jsou ta, jež nosí břemena, a jiná pro koberce.
Pojídejte z toho, co vám Bůh uštědřil, a nechoďte ve stopách
satana, jenž pro vás je nepřítelem zjevným!
143. A je pro vás osm dobytčat v párech: z ovcí dva a z koz také dva.
Rci: „Zakázal snad On samce obou či samice anebo to, co skrývají
lůna samic obou druhů? Sdělte mi to se znalostí, jste-li
pravdomluvní!“
144. A z velbloudů dva a ze skotu dva. Rci: „Zakázal snad On samce
obou či samice anebo to, co skrývají lůna samic obou druhů? Či
byli jste svědky toho, když Bůh vám to nařídil?“ Kdo je
nespravedlivější než ten, který si o Bohu lži vymýšlí, aby tak
svedl lidi bez jakéhokoliv vědění? A Bůh věru nepovede lid
nespravedlivý.
145. Rci: „Nenalézám v tom, co bylo mi vnuknuto, jiný zákaz pro toho,
kdo jí, než zákaz mršiny nebo krve prolité či vepřového masa,
neboť to je nečisté a hanebné, a dále to, co bylo zasvěceno jinému
než Bohu. Však kdo byl donucen to jísti, aniž po tom toužil či
přestupníkem byl, pak Pán tvůj věru je odpouštějící, slitovný.“
146. Těm, kdož vyznávají víru židovskou, jsme zakázali všechna zvířata
mající drápy; a ze skotu a ovcí jsme jim zakázali tuk kromě toho,
jejž mají v hřbetech či ve vnitřnostech nebo jenž smíšen je s
kostmi. Takto jsme je odměnili za jejich vzpurnost – a My zajisté
jsme spravedliví.
147. Prohlašují-li tě za lháře, rci: „Pán váš sice vládne nesmírným
milosrdenstvím, avšak přísnost Jeho nebude odvrácena od lidu
hříšného.“
148. A řeknou ti, kdož k Bohu přidružují: „Kdyby Bůh chtěl, nebyli
bychom modloslužebníky my ani otcové naši a nebyli bychom
prohlásili nic za zakázané.“ A takto prohlašovali posly za lháře
již ti, kdož byli před nimi, až ochutnali přísnost Naši. Rci:
„Máte-li vůbec nějaké vědění, tedy nám je předveďte! Vy
následujete pouze domněnky své a vy se jen dohadujete.“
149. Rci: „Jedině Bůh má důkaz přesvědčující; kdyby byl chtěl, byl by
vás všechny uvedl na cestu správnou.“
150. Rci: „Přiveďte svědky své, kteří by dosvědčili, že Bůh toto
zakázal!“ A jestliže to dosvědčí, pak ty spolu s nimi nesvědč a
nenásleduj scestná učení těch, kdož znamení Naše za lež
prohlašují, a těch, kdož v život budoucí nevěří a kteří Pánu svému
rovné dávají.
151. Rci: „Pojďte sem, abych vám sdělil to, co Pán váš vám zakázal!
Nepřidružujte k Němu nic, buďte laskaví k rodičům, nezabíjejte z
nedostatku děti své, vždyť jsme uštědřili nezbytné pro vás i pro
ně! Střezte se smilstva veřejného i tajného, nezabíjejte nikoho,
koho Bůh vám zakázal, leda podle práva! A toto je to, co On vám
přikazuje – snad budete rozumní!
152. Nepřibližujte se k majetku sirotků jinak než s dobrými úmysly,
dokud nedosáhnou dospělosti! Dávejte dobré míry i spravedlivé
váhy! My pak neukládáme duši břemeno žádné nad její síly. A když
hovoříte, buďte spravedliví, i když se jedná o příbuzného, a
dodržujte úmluvu s Bohem! A toto je to, co On vám přikazuje – snad
budete toho pamětlivi!
153. A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a
nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto
je to, co On vám přikazuje – snad budete bohabojní!“
154. A potom jsme dali Mojžíšovi Písmo jako dovršení dobrodiní pro
toho, jenž koná dobré, a jako srozumitelné vysvětlení věcí všech i
jako vedení a milosrdenství doufajíce, že snad lidé uvěří v
setkání s Pánem svým.
155. A také toto Písmo, jež seslali jsme nyní, je požehnané;
následujte je a buďte bohabojní – snad dosáhnete milosti!
156. Abyste nemohli říci: „Dvěma skupinám bylo sesláno před námi Písmo
a my věru jsme neměli ponětí o učení jejich;“
157. anebo abyste neřekli: „Kdyby nám bylo bývalo sesláno Písmo, byli
bychom bývali jistě na cestě správnější než oni!“ A dostalo se vám
nyní důkazu jasného od Pána vašeho i vedení a milosrdenství. Kdo
je tedy nespravedlivější než ten, kdo znamení Boží za lež
prohlašuje a od nich se odvrací? A odměníme ty, kdož od znamení
Našich se odvracejí, trestem bolestným za to, že se odvraceli.
158. Což očekávají, že k nim přijdou andělé nebo že snad přijde sám
Pán tvůj či že přijdou nějaká znamení Pána tvého! V ten den, kdy
objeví se určitá znamení Pána tvého, nepomůže duši žádné víra
její, jestliže neuvěřila již dříve či nevykonala dobro žádné ve
víře své. Rci: „Čekejte tedy, my také čekáme!“
159. S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty
věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim
pak oznámí, co učinili.
160. Kdo přijde se skutky dobrými, tomu dostane se desetinásobku
jejich, a kdo přijde s činy špatnými, tomu dostane se odměny
podobné; a nebude jim ukřivděno.
161. Rci: „Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství
nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k
modloslužebníkům nepatřil.“
162. Rci: „Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží
Bohu, Pánu lidstva veškerého,
163. jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první
jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali.“
164. Rci: „Jak bych mohl toužit po nějakém pánu jiném než Bohu, když
On Pánem je všech věcí?“ Každá duše získá jen to, co si
vysloužila, a žádná duše hříchy obtížená neponese břímě jiné. A
posléze k Pánu svému budete navráceni a On vás zpraví o tom, o čem
jste ve sporu byli.
165. On je ten, jenž učinil vás nástupci dřívějších na zemi a jenž
povýšil jedny z vás nad druhé v hodnostech, aby vás zkoušel tím,
čím vás obdařil; Pán tvůj je věru rychlý v trestání, ale také
odpouštějící, slitovný!
Knihy
Svitky z knihy
Reklama Imunity 2 Go
