Svatý korán – Sůra 63, Pokrytci, Al-Munafiqun

1. Když k tobě přicházejí pokrytci, říkají: „Dosvědčujeme, že jsi
vskutku posel Boží!“ A Bůh dobře ví, žes vskutku Jeho posel, a Bůh
dosvědčuje, že pokrytci jsou vskutku lháři.
2. A zaštíťují se přísahami svými a přitom svádějí jiné od cesty
Boží. Jak hnusné je to, co dělají!
3. A to je proto, že zprvu uvěřili a potom se stali nevěřícími a
srdce jejich byla zapečetěna, takže nic nechápou.
4. A když je vidíš, líbí se ti osoby jejích, a když hovoří,
nasloucháš řeči jejich, jako by to byly trámy podepřené. A
domnívají se, že křik každý je proti nim. Oni jsou nepřáteli,
střež se jich! Nechť Bůh proti nim bojuje! Do čeho se to jen
dostali?
5. A když se jim řekne: „Pojďte, posel Boží poprosí za vás o
slitování,“ odvracejí hlavy své a vidíš je, jak odmítají, jsouce
pyšní.
6. Je pro ně zcela jedno, zda za ně prosíš o odpuštění, či nikoliv,
Bůh jim beztak neodpustí. Bůh přece nepovede cestou správnou lid
hanebníků.
7. To jsou ti, kdož říkají: „Nepřispívejte nic na ty, kdož jsou s
poslem Božím, ale ať utečou!“ A Bohu patří pokladnice nebes i
země, ale pokrytci to nechápou.
8. A říkají dále: „Věru, kdybychom se vrátili do Medíny, vskutku by z
ní nejmocnější vyhnal nejubožejšího.“ Avšak moc náleží Bohu a
poslu Jeho a věřícím, leč pokrytci to nevědí.
9. Vy, kteří věříte! Nechť vás majetky vaše a děti vaše neodlákají od
vzpomínání Boha. A ti, kdož tak učiní, ti věru ztrátu utrpí.
10. Rozdávejte z toho, co jsme vám uštědřili, dříve než každého z vás
zastihne smrt a než vykřikne: „Pane můj, kdybys mi mohl dát odklad
do lhůty blízké, abych mohl dávat almužny a stát se jedním z
bezúhonných!“
11. Ale Bůh nedá odklad duši žádné, když dostaví se lhůta její, a Bůh
dobře je zpraven o všem, co děláte.