Bible kralická: 2. Korintským, 12. kapitola

1. Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k viděním a
zjevením Páně.
2. Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili
krom těla, nevím, Bůhť ví), kterýž byl vtržen až do třetího nebe.
3. A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh
ví),
4. Že byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž
nesluší člověku mluviti.
5. Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nebudu se chlubiti, než
toliko nemocmi svými.
6. Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť nemoudrým, pravdu zajisté
povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více o mně, nežli vidí při
mně, aneb slyší ode mne.
7. A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten
do těla, anděl satan, aby mne zašijkoval, abych se nad míru
nepovyšoval.
8. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.
9. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci
dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně
přebývala moc Kristova.
10. Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v
protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy
silen jsem.
11. Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili.
Nebo já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl nežli
ti velicí apoštolé, ačkoli nic nejsem.
12. Znamení zajisté apoštolství prokázána jsou mezi vámi ve vší
trpělivosti, i v divích, a v zázracích, a v mocech.
13. Nebo co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to,
že jsem já nezahálel s obtížením vaším? Odpusťtež mi to bezpráví.
14. Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť zaháleti s
obtížením vaším. Neboť nehledám toho, což jest vašeho, ale vás.
Nemajíť zajisté synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové
synům.
15. Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše,
ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován.
16. Ale nechť jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa,
lstí jsem vás zjímal.
17. Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem
vás?
18. Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás
Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi
šlepějemi?
19. A zase domníváte-li se, že se vymlouváme před vámi? Před
oblíčejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu
vzdělání.
20. Neboť se bojím, abych snad přijda, nenalezl vás takových, jakýchž
bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli,
aby snad nebylo svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání,
nadýmání, různic,