Bible kralická: 2. Korintským, 5. kapitola

1. Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek
zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v
nebesích.
2. Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe,
oblečeni býti žádajíce,
3. Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme.
4. Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž
bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla
smrtelnost od života.
5. Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal
nám závdavek Ducha.
6. Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž
pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,
7. (Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění),
8. Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a
přijíti ku Pánu.
9. Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se
berouce, jemu se líbiti.
10. Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí
Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé
toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.
11. Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak
známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.
12. Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme,
abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v
tvárnosti chlubí, a ne v srdci.
13. Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám.
14. Láska zajisté Kristova víže nás,
15. Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel,
tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou,
již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých
vstal.
16. A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli
jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme.
17. Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci
pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.
18. To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze
Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho.
19. Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim
hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.
20. Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze
náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.
21. Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom
my učiněni byli spravedlností Boží v něm.