Bible kralická: 2. Petrova, 1. kapitola

1. Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteříž spolu s
námi zaroveň drahé dosáhli víry, pro spravedlnost Boha našeho a
spasitele Jezukrista:
2. Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše Pána
našeho.
3. Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což k životu a ku pobožnosti
náleželo, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k
slávě a k ctnosti;
4. Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně
Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž
jest na světě v žádostech.
5. Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své
ctnost, a k ctnosti umění,
6. K umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti
pak pobožnost,
7. Ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku.
8. Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, ne prázdné, ani
neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista.
9. Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, toho, což vzdáleno
jest, nevida, zapomenuv se na očištění svých starých hříchů.
10. Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své
upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy.
11. Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království
Pána našeho a spasitele Jezukrista.
12. Protož nezanedbámť vždycky vám připomínati těch věcí, ačkoli umělí
i utvrzení jste v přítomné pravdě.
13. Neboť to mám za spravedlivé, dokudž jsem v tomto stánku, abych vás
probuzoval napomínáním,
14. Věda, že brzké jest složení stánku mého, jakož mi i Pán náš Ježíš
Kristus oznámil.
15. Přičinímť se tedy všelijak o to, abyste vy po odchodu mém na ty
věci rozpomínati se mohli.
16. Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili
jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž
jsme očima svýma viděli jeho velebnost.
17. Přijalť zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu
hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi
se zalíbilo.
18. A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře
svaté.
19. A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v
temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil, a dennice
vzešla v srdcích vašich,
20. Toto nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží
na rozumu lidském.
21. Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým
puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé.