Bible kralická: 2. Petrova, 2. kapitola

1. Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou
falešní učitelé, kteříž uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je
vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí.
2. A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze něž cesta pravdy
bude v porouhání dávána.
3. A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou; kterýchž
odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí.
4. Nebo poněvadžť Bůh andělům, kteříž zhřešili, neodpustil, ale strhna
je do žaláře, řetězům mrákoty oddal, aby k odsouzení chováni byli,
5. I prvnímu světu neodpustil, ale sama osmého Noé, kazatele
spravedlnosti, zachoval, když potopu na svět bezbožníků uvedl,
6. A města Sodomských a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením
potupil, příklad budoucím bezbožníkům ukázav,
7. A spravedlivého Lota, těch nešlechetníků prostopašným obcováním
ztrápeného, vytrhl;
8. Ten zajisté spravedlivý, bydliv mezi nimi, den ode dne hleděním i
slyšením spravedlivou duši nešlechetnými jejich skutky trápil:
9. Umíť Pán pobožné z pokušení vytrhnouti, nepravých pak ke dni soudu
potrestaných dochovati,
10. A zvláště těch, kteříž po těle v žádosti nečisté chodí, a
vrchností pohrdají, smělí, sobě se zalibující, neostýchají se
důstojnostem porouhati;
11. Ješto andělé, jsouce větší v síle a v moci nevynášejí proti nim
přede Pánem potupného soudu.
12. Tito pak jako nerozumná hovada, kteráž za přirozením jdou,
zplozená k zjímání a k zahynutí, tomu, čemuž nerozumějí, rouhajíce se,
v tom svém porušení zahynou,
13. A odplatu nepravosti ponesou, jakožto ti, kteříž sobě za rozkoš
položili, aby se na každý den v líbostech svých kochali, poškvrny a
mrzkosti, ti, kteříž s vámi hodujíce, v svých lstech se kochají,
14. Oči majíce plné cizoložstva, a bez přestání hřešící, přeluzujíce
duše neustavičné, srdce majíce vycvičené v lakomství, synové
zlořečenství.
15. Kteříž opustivše cestu přímou, zbloudili, následujíce cesty
Balámovy syna Bozorova, kterýž mzdu nepravosti zamiloval.
16. Ale měl, od koho by pokárán byl pro svůj výstupek. Nebo jhu
poddaná oslice němá, člověčím hlasem promluvivši, zbránila nemoudrosti
proroka.
17. Tiť jsou studnice bez vody, mlhy vichrem zbouřené, jimžto mrákota
tmy schována jest na věčnost.
18. Nebo přepyšně marné věci vypravujíce, žádostmi těla a chlipnostmi
loudí ty, kteříž byli v pravdě utekli od těch, jenž bludu obcují,
19. Slibujíce jim svobodu, ješto sami jsou služebníci porušení,
poněvadž, od kohož kdo jest přemožen, tomu jest i v službu podroben.
20. Jestliže by pak ti, kteříž ušli poškvrn světa, skrze známost Pána
a spasitele Jezukrista, opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi
byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první.
21. Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po
nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázaní.
22. Ale přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém říkává: Pes
navrátil se k vývratku svému, a svině umytá do kaliště bláta.