Bible kralická: Efezským, 5. kapitola

1. Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.
2. A choďte v lásce, jako i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého
za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.
3. Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď
mezi vámi, jakož sluší na svaté,
4. A mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprymování, kteréžto věci jsou
nenáležité, ale raději díků činění.
5. Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec,
(jenž jest modloslužebník), nemá dědictví v království Kristově a
Božím.
6. Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv
Boží na syny nepoddané.
7. Nebývejtež tedy účastníci jejich.
8. Byli jste zajisté někdy temnosti, ale nyní jste světlo v Pánu.
Jakožto synové světla choďte,
9. (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v
pravdě),
10. O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.
11. A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.
12. Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.
13. Ale to všecko, když bývá od světla trestáno, bývá zjeveno; cožkoli
zajisté zjevné bývá, světlo jest.
14. Protož praví: Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a
zasvítíť se tobě Kristus.
15. Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale
jako moudří,
16. Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.
17. Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle
Páně.
18. A neopíjejte se vínem, v němž jest prostopašnost, ale naplněni
buďte Duchem,
19. Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách
duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích svých Pánu,
20. Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu
a Otci,
21. Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.
22. Ženy mužům svým poddány buďte, jako Pánu.
23. Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus hlava církve, a onť jest
spasitel těla.
24. A protož jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým
ve všem.
25. Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe
samého za ni,
26. Aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo,
27. Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poškvrny, ani
vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony.
28. Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla.
Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje,
29. Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová
je, jakožto i Pán církev.
30. Neboť jsme oudové těla jeho, z masa jeho, a z kostí jeho.
31. A protoť opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce
své, i budouť ti dva jedno tělo.
32. Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.
33. A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe