Bible kralická: Jakub, 2. kapitola

1. Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána
našeho Jezukrista.
2. Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v
drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
3. A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste
jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto,
aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:
4. Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste
soudcové v myšleních zlých?
5. Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto
světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil
těm, kdož jej milují?
6. Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A
oniť vás i k soudům přivozují?
7. Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad
vámi?
8. Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš
bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
9. Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako
přestupníky.
10. Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné,
všechněmi jest vinen.
11. Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ.
Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
12. Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody
souzeni býti máte.
13. Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní
milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenství proti odsudku.
14. Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li
skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
15. A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany
živnosti vezdejší,
16. Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte
se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?
17. Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
18. Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou
z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.
19. Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a
však třesou se.
20. Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest
mrtvá?
21. Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav
syna svého Izáka na oltář?
22. Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra
dokonalá byla?
23. A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a
počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
24. Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry
toliko?
25. Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest,
přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?
26. Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest
mrtvá.