Bible kralická: Jan, 11. kapitola

1. Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty,
sestry její.
2. A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho
vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.
3. Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož
miluješ, nemocen jest.
4. A uslyšav to Ježíš, řekl: nemoc ta není k smrti, ale pro slávu
Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5. Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6. A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom
místě, kdež byl.
7. Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.
8. Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a
zase tam chceš jíti?
9. Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve
dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10. Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11. To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť,
abych jej ze sna probudil.
12. I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13. Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání
sna mluvil.
14. Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15. A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k
němu.
16. I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkum: Poďme i my,
abychom zemřeli s ním.
17. Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18. Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19. Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro
bratra jejich.
20. Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale
Maria doma seděla.
21. I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by
neumřel.
22. Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23. Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24. Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den
nejposlednější.
25. Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak
i umřel, živ bude.
26. A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li
tomu?
27. Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn
Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28. A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své,
řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29. Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30. Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě,
kdež vyšla byla proti němu Marta.
31. Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že
rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam
plakala.
32. Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k
nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by
neumřel.
33. Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli,
ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34. A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.
35. I zaplakal Ježíš.
36. Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37. Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči
slepého, učiniti aby tento neumřel?
38. Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak
jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39. Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého:
Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40. Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu
Boží.
41. Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak
pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42. Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž
okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43. A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.
44. I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami,
a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a
nechte, ať odejde.
45. Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil
Ježíš, uvěřili v něho.
46. Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil
Ježíš.
47. I sešli se přední kněží {biskpové} a farizeové v radu, a pravili:
Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.
48. Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a
odejmou místo naše i lid.
49. Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho
léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50. Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za
lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51. Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv
léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.
52. A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené
shromáždil v jedno.
53. Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.
54. Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do
krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s
učedlníky svými.
55. Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z
krajiny té před velikonocí, aby se očistili.