Bible kralická: Jan, 14. kapitola

1. Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.
2. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl
bych vám.
3. Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám
místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i
vy byli.
4. A kam já jdu, víte, i cestu víte.
5. Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu
věděti?
6. Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný
nepřichází k Otci než skrze mne.
7. Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej
znáte, a viděli jste ho.
8. Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.
9. Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne?
Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce?
10. Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím
vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.
11. Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty samy
skutky věřte mi.
12. Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím,
i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci
svému.
13. A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven
byl Otec v Synu.
14. Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.
15. Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte.
16. A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi
zůstal na věky,
17. Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž
ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude.
18. Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.
19. Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já
živ jsem, i vy živi budete.
20. V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v
vás.
21. Kdož by měl přikázaní má, a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž
mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej
budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.
22. Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe
nám zjeviti chceš, a ne světu?
23. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého
ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a
příbytek u něho učiníme.
24. Kdožť nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte,
neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.
25. Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.
26. Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém,
onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil
vám.
27. Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já
dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.
28. Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám.
Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k
Otci; nebo Otec větší jest nežli já.
29. A nyní pověděl jsem vám, prvé než by se stalo, abyste, když se
stane, uvěřili.
30. Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde kníže tohoto světa, ale