Bible kralická: Lukáš, 15. kapitola

1. Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho
slyšeli.
2. I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a
jí s nimi.
3. I pověděl jim podobenství toto, řka:
4. Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž
by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž
zahynula, až by i nalezl ji?
5. A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
6. A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte
se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
7. Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání
činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž
nepotřebují pokání.
8. Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš,
zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž
nenalezne?
9. A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se
se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
10. Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním
hříšníkem pokání činícím.
11. Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
12. Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně
náleží. I rozdělil jim statek.
13. A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do
daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
14. A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on
počal nouzi trpěti.
15. I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal
na pole své, aby pásl vepře.
16. I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný
nedával jemu.
17. Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého
hojnost mají chleba, a já hladem mru!
18. Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti
nebi a před tebou,
19. Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z
nájemníků svých.
20. I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec
jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil
ho.
21. I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž
jsem hoden více slouti synem tvým.
22. I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte
jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
23. A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
24. Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen
jest. I počali veseli býti.
25. Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k
domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
26. I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
27. A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele,
že ho zdravého přijal.
28. I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
29. A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy
jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce,
abych s přátely svými vesel pobyl.
30. Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami,
přišel, zabils jemu to tele tučné.
31. A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé
jsou tvé.
32. Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl
umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.