Bible kralická: Lukáš, 16. kapitola

1. Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl
šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
2. I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z
vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti.
3. I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne
vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4. Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do
svých domů.
5. I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks
mnoho dlužen pánu mému?
6. A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna
rychle, napiš padesát.
7. Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto
korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8. I pochválil ten pán vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo
synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech.
9. I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když
byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů.
10. Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest
nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
11. Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo
vám svěří?
12. A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
13. Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho
nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a
druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
14. Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a
posmívali se jemu.
15. I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi,
ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest
před Bohem.
16. Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží
zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
17. Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu
tytlíku zahynouti.
18. Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a
kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
19. Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a
hodoval na každý denstkvostně.
20. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho
vředovitý,
21. Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce.
Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
22. I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna
Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
23. Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama
zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.
24. I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a
pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj;
nebo se mučím v tomto plameni.
25. I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v
životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.
26. A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena
jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám
přejíti.
27. I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.
28. Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto
místa muk.
29. I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich
poslouchají.
30. A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim,
budou pokání činiti.
31. I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo