Bible kralická: Lukáš, 19. kapitola

1. A všed, bral se přes Jericho.
2. A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl
bohatý.
3. I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo
postavy malé byl.
4. A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl;
nebo tudy měl jíti.
5. A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl
jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.
6. I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.
7. A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se
obrátil.
8. Stoje pak Zacheus, řekl Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane,
dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.
9. I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, proto že i on
jest syn Abrahamův.
10. Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.
11. Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, proto
že byl blízko od Jeruzaléma, a že se oni domnívali, že by se hned mělo
zjeviti království Boží.
12. I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby
přijal království, a zase se navrátil.
13. I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl
jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.
14. Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním,
řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.
15. I stalo se, když se navrátil, přijav království, že rozkázal
zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl,
jak kdo mnoho získal.
16. I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.
17. I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl
věrný, mějž moc nad desíti městy.
18. A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.
19. I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.
20. A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl
složenou v šátku.
21. Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi
nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.
22. I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi,
že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem
nerozsíval.
23. I proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je
vzal i s užitky.
24. I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho tu hřivnu, a dejte
tomu, kterýž má deset hřiven.
25. I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.
26. Jistě pravím vám: Že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho,
kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.
27. Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval,
přiveďte sem, a zmordujte přede mnou.
28. To pověděv, šel napřed, vstupuje k Jeruzalému.
29. I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž
slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,
30. Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož
vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí
neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.
31. A optal-liť by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto
že Pán ho potřebuje.
32. Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl
pověděl.
33. A když odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč
odvazujete oslátko?
34. A oni řekli: Pán ho potřebuje.
35. I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na to oslátko,
vsadili na ně Ježíše.
36. A když on jel, stlali roucha svá na cestě.
37. Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory
Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha
hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,
38. Řkouce: Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na
nebi, a sláva na výsostech.
39. Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu:
Mistře, potresci učedlníků svých.
40. I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení
hned bude volati.
41. A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,
42. Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj,
které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima
tvýma.
43. Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a
oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.
44. A s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě
kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého.
45. A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,
46. Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak
učinili peleší lotrovskou.
47. I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží {biskupové} a
zákonníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.