Bible kralická: Lukáš, 7. kapitola

1. A když vykonal všecka slova svá při přitomnosti lidu, všel do
Kafarnaum.
2. Setníka pak nějakého služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval,
kteréhož on sobě mnoho vážil.
3. I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší Židovské, prose ho, aby
přišel a uzdravil služebníka jeho.
4. A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest,
abys mu to učinil.
5. Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
6. Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k
němu ten setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce.
(Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
7. A protož jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k
tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
8. Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře,
a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku
svému: Učiň toto, a učiní.
9. Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se, řekl zástupu,
kterýž za ním šel: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak
veliké víry.
10. Vrátivše se pak domů ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka,
kterýž nemocen byl, zdravého.
11. I stalo se potom, šel do města, kteréž slove Naim, a šli s ním
učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
12. A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn
jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
13. Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní, a řekl jí:
Neplačiž.
14. A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.)
I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
15. I posadil se ten mrtvý, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
16. Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Prorok veliký
povstal mezi námi, a Bůh navštívil lid svůj.
17. I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
18. I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A
zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
19. Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili
jiného čekati máme?
20. Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě
řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
21. A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých,
a slepým mnohým zrak dal.
22. Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste
viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění
přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje
evangelium.
23. A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
24. A když odešli poslové Janovi, počal praviti zástupům o Janovi: Co
jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
25. Aneb nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného?
Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských
jsou.
26. Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více
nežli proroka.
27. Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého
před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
28. Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana
Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť
jest nežli on.
29. Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše
pokřtěni křtem Janovým.
30. Ale farizeové a zákonníci pohrdli radou Boží sami proti sobě,
nebyvše pokřtěni od něho.
31. I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto, a čemu
podobni jsou?
32. Podobni jsou dětem, kteříž na rynku sedí, a jedni na druhé volají,
říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali
vám, a neplakali jste.
33. Nebo přišel Jan Křtitel, ani chleba nejeda, ani nepije vína, a
pravíte: Ďábelství má.
34. Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a
piján vína, přítel publikánů a hříšníků.
35. Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
36. Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu
toho farizea, posadil se za stůl.
37. A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za
stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
38. A stojeci z zadu u noh jeho s pláčem, počala slzami smáčeti nohy
jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
39. Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě tak:
Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se
ho dotýká; nebo hříšnice jest.
40. I odpověděv Ježíš, dí jemu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl:
Mistře, pověz.
41. Dva dlužníky měl nějaký věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a
druhý padesát.
42. A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy,
který z nich více bude jej milovati?
43. I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více
odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
44. A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do
domu tvého, vody nohám mým nedal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé,
a vlasy hlavy své vytřela.
45. Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh
mých.
46. Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
47. Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť
milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
48. I řekl jí: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
49. Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi
sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
50. I řekl ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.