Bible kralická: Lukáš, 9. kapitola

1. I svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým
ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
2. I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
3. A řekl jim: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani
chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
4. A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
5. A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten
prach z noh svých vyrazte na svědectví proti nim.
6. I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a
uzdravujíce všudy.
7. Uslyšel pak Heródes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho.
I rozjímal to v mysli své, proto že bylo praveno od některých, že by
Jan vstal z mrtvých,
8. A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z
proroků starých vstal.
9. I řekl Heródes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž
já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.
10. Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A
pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
11. Zvěděvše pak zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o
království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
12. Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte, řekli jemu:
Propusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic,
jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
13. I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět
chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken
lid pokrmů?
14. Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým. Rozkažte
se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
15. I učinili tak, a posadili se všickni.
16. A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, vzhlédl v nebe, a dobrořečil
jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
17. I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo
ostalo drobtů, dvanácte košů.
18. I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci.
I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?
19. A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní
pak, že prorok jeden z starých vstal.
20. I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl:
Krista toho Božího.
21. A on s pohrůžkou jim přikázal, aby toho žádnému nepravili,
22. Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od
starších a od předních kněží {biskupů} i od zákonníků, a zamordován
býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
23. I pravil všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a
beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24. Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož
ztratí duši svou pro mne, tenť ji zachová,
25. Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám
sebe ztratil, aneb sám sebe zmrhal?
26. Nebo kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn
člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otcově i svatých
andělů.
27. Ale pravímť vám jistě: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž
neokusí smrti, až uzří království Boží.
28. I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že vzav s sebou
Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
29. A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho
bílý a stkvoucí.
30. A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
31. Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl
podstoupiti v Jeruzalémě.
32. Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a
procítivše, viděli slávu jeho a ty dva muže, ani stojí s ním.
33. I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr Ježíšovi: Mistře,
dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, a
Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
34. A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak,
když onino vcházeli do oblaku.
35. I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, toho
poslouchejte.
36. A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a
nepravili žádnému v těch dnech ničeho z těch věcí, kteréž viděli.
37. Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej
zástup mnohý.
38. A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na
syna mého, neboť jediného toho mám.
39. A aj, duch jej napadá, a on i hned křičí, a lomcuje jím slinícím
se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
40. I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
41. I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž
budu u vás, a snášeti budu vás? Přiveď sem syna svého.
42. A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel, a lomcoval jím. I
přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil toho mládence, a navrátil
jej otci jeho.
43. I děsili se všickni nad velikomocností Božskou. A když se všickni
divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
44. Složte vy v uších svých řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v
ruce lidské.
45. Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby
nevyrozuměli jemu. A nesměli se ho otázati o tom slovu.
46. I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl největší.
47. Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je
podlé sebe,
48. A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť
přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal.
Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
49. I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu
tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, proto že nechodí s námi.
50. I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť
jest.
51. I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho zhůru, že on se na
tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma.
52. I poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka
Samaritánského, aby jemu připravili.
53. Ale nepřijali ho, proto že oblíčej jeho byl obrácen k jití do
Jeruzaléma.
54. A viděvše to učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať
díme, aby oheň sstoupil s nebe, a spálil je, jako i Eliáš učinil?
55. Ale obrátiv se, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
56. Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby
spasil. I odešli do jiného městečka.
57. Stalo se pak, když šli, že řekl jemu na cestě jeden: Pane, půjdu
za tebou, kam se koli obrátíš.
58. I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptáci nebeští hnízda, ale
Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
59. I řekl jinému: Poď za mnou. Ale on řekl: Pane, dopusť mi prvé jíti
a pochovati otce mého.
60. I dí jemu Ježíš: Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda,
zvěstuj království Boží.
61. I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prvé dopusť mi, ať se
rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domě mém.
62. Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by
se nazpět, není způsobný k království Božímu.