Bible kralická: Marek, 12. kapitola

1. Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a
opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji
vinařům, i odšel na cestu.
2. A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů
vzal ovoce z vinice.
3. Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného.
4. I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše,
ranili v hlavu, a odeslali zohaveného.
5. I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž
některé zmrskali, a jiné zmordovali.
6. Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy,
řka: Ustýdnouť se syna mého.
7. Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme
jej, a budeť naše dědictví.
8. Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.
9. Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici
jiným.
10. Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé,
ten učiněn jest hlavou úhlovou.
11. Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
12. I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že
podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.
13. Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej
polapili v řeči.
14. Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný,
a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě
cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili
nedáme?
15. On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte?
Přineste mi peníz, ať pohledím.
16. A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni
řekli mu: Císařův.
17. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova,
císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.
18. Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých
vstání. I otázali se ho, řkouce:
19. Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil
manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a
vzbudil símě bratru svému.
20. I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, napozůstavil
semene.
21. A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí
tolikéž.
22. A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po
všech umřela i ta žena.
23. Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude
manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku.
24. A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte
písem ani moci Boží?
25. Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale
budou jako andělé nebeští.
26. O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize
Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh
Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův?
27. Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.
28. Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a
vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první
ze všech?
29. A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš,
Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.
30. Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze
vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první
přikázaní.
31. Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe
samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.
32. I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo
jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;
33. A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze
všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky
zápaly a oběti.
34. A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od
království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.
35. I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že
Kristus jest syn Davidův?
36. Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na
pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.
37. Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A
mnohý zástup rád ho poslouchal.
38. I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v
krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích,
39. A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na
večeřech,
40. Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých
modliteb. Tiť vezmou soud těžší.
41. A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal
peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.
42. A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá
částka peníze.
43. I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá
vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.
44. Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své
chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.