Bible kralická: Marek, 4. kapitola

1. A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak
že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé
moře.
2. I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3. Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4. I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo
ptactvo nebeské, i zzobalo je.
5. A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned
vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
6. A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
7. A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo
užitku.
8. Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a
rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak
stý.
9. I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10. Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se
dvanácti, na to podobenství.
11. I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale
těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
12. Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale
nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13. I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka
podobenství poznáte?
14. Rozsevač ten slovo rozsívá.
15. Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když
oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v
srdcích jejich.
16. A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž
jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17. Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne
ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
18. Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo
slyší,
19. Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti
přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.
20. Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší
slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné
šedesátý, a jiné stý.
21. Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla
pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22. Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak
ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
23. Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24. I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti,
bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od
něho odjato.
26. I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě
do země.
27. A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a
zrostlo, jakž on neví.
28. Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas,
potom plné obilé v klasu.
29. A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
30. I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým
podobenstvím je ukážeme?
31. Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší
jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32. Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí
ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští
hnízda dělati.
33. A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli
slyšeti.
34. Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí
vykládal všecko.
35. I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou
stranu.
36. A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i
jiné lodičky byly s ním.
37. Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily,
tak že se již naplňovala lodí.
38. A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu:
Mistře, nedbáš, že hyneme?
39. I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se.
I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40. I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
41. I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest