Bible kralická: Marek, 7. kapitola

1. I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli
přišli z Jeruzaléma.
2. A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest
neumytýma), jísti chleby, reptali o to.
3. Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce
ustanovení starších.
4. A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž
přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic
i stolů.
5. Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji
nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6. On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás
pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich
daleko jest ode mne.
7. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.
8. Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání
žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.
9. I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá
zachovali.
10. Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by
zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.
11. Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž,
dar jest to), čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.
12. A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,
13. Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A
mnohé těm podobné věci činíte.
14. I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a
rozumějte.
15. Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej
poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje
člověka.
16. Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17. A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom
podobenství.
18. I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko,
což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?
19. Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází,
čistěci všeliké pokrmy.
20. Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.
21. Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí,
cizoložstva, smilstva, vraždy,
22. Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé,
rouhání, pýcha, bláznovství.
23. Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.
24. A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu,
nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.
25. Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého,
přišla a padla k nohám jeho.
26. (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby
ďábelství vyvrhl z její dcery.
27. Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné
vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
28. A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod
stolem drobty synů.
29. I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30. I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a
ďábelství z ní vyšlo.
31. Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři
Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32. I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj
ruku vzložil.
33. A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a
plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34. A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.
35. A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho,
i mluvil právě.
36. I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim
přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.
37. A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým