Bible kralická: Marek, 9. kapitola

1. I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto,
kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.
2. A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na
horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.
3. A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto
tak bílého bělič na zemi učiniti nemůže.
4. I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
5. A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti.
Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi
jeden.
6. Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.
7. I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí:
Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.
8. A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s
sebou.
9. A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému
nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.
10. I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z
mrtvých vstáti.
11. I otázali se ho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že Eliáš musí
přijíti prvé?
12. On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprvé, napraví všecky
věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že musí mnoho trpěti, a za
nic položen býti.
13. Ale pravím vám, že i Eliáš přišel, i učinili mu, což chtěli, jakož
psáno jest o něm.
14. Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich, a
zákonníky, an se hádají s nimi.
15. A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a zběhše se, přivítali
ho.
16. I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu?
17. A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna
svého k tobě, kterýž má ducha němého.
18. Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí
zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli,
ale nemohli.
19. A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi
budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.
20. I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a
padna na zemi, válel se a slinil.
21. I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od
dětinství.
22. A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale
můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.
23. A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné
věřícímu.
24. A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane,
spomoz nedověře mé.
25. Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu
nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z
něho, a nevcházej více do něho.
26. Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý,
tak že mnozí pravili, že umřel.
27. Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal.
28. A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč
jsme my ho nemohli vyvrci?
29. I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyjíti, jediné skrze
modlitbu a půst.
30. A jdouce odtud, šli spolu skrze Galilei, ale nechtěl, aby kdo
věděl.
31. Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v
ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z
mrtvých vstane.
32. Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati.
33. I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na
cestě mezi sebou rozjímali?
34. Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z
nich byl větší.
35. A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti,
budeť ze všech nejposlednější a všech služebník.
36. A vzav pacholátko, postavil je u prostřed nich, a vzav je na
lokty, řekl jim:
37. Kdož by koli jedno z takových pacholátek přijal ve jménu mém, mneť
přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž
mne poslal.
38. I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu
tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že
s námi nechodí.
39. Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy
činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně.
40. Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
41. Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, proto že
jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.
42. A kdož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve
mne, mnohem by mu lépe bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov
mlýnský a vržen byl do moře.
43. A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému
vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň
neuhasitelný,
44. Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.
45. A pakli noha tvá horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému
vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten
oheň neuhasitelný,
46. Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.
47. Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému
vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do
ohně pekelného,