Bible kralická: Matouš, 19. kapitola

1. I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a
přišel do končin Judských za Jordán.
2. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.
3. I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu:
Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny?
4. On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž
stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?
5. A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce
své, i budou dva jedno tělo.
6. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil,
člověk nerozlučuj.
7. Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a
propustiti ji?
8. Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti
manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.
9. Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro
smilství), a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme,
cizoloží.
10. Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou,
není dobré ženiti se.
11. On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti, jimž jest
dáno.
12. Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a
jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsouť panicové, kteříž
se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti,
pochop.
13. Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a
modlil se. Učedlníci pak přimlouvali jim.
14. Ale Ježíš řekl: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo
takovýchť jest království nebeské.
15. A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.
16. A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu
činiti, abych měl život věčný?
17. Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než
jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní.
18. Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš,
nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví.
19. Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe
samého.
20. Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož
mi se ještě nedostává?
21. Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj,
a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
22. Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku
mnoho.
23. Ježíš pak řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý
nesnadně vejde do království nebeského.
24. A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze uši jehly projíti,
nežli bohatému vjíti do království Božího.
25. A uslyšavše to učedlníci jeho, užasli se velmi, řkouce: I kdož
tedy může spasen býti?
26. Pohleděv pak Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha
všecko jest možné.
27. Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a
šli jsme za tebou. Což pak nám bude?
28. Ježíš pak řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste
následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na
trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti trůních, soudíce
dvanáctero pokolení Izraelské.
29. A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce,
neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát
více vezme, a život věčný dědičně obdrží.