Bible kralická: Matouš, 20. kapitola

1. Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž
vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
2. Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3. A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu
zahálejíce.
4. I těm řekl: Jdětež i vy na vinici, a co bude spravedlivého, dám
vám.
5. A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
6. Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce.
I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7. Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici,
a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8. Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať
jim, počna od posledních až do prvních.
9. A přišedše ti při jedenácté hodině najatí, vzali jeden každý po
penízi.
10. Přišedše pak první, domnívali se, že více vezmou, ale vzali i oni
jeden každý po penízi.
11. A vzavše, reptali proti hospodáři,
12. Řkouce: Tito poslední jednu hodinu dělali, a rovné jsi je nám
učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
13. On pak odpovídaje, řekl jednomu z nich: Příteli, nečiním tobě
křivdy. Zdaliž jsi z peníze nesmluvil se mnou?
14. Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce, já pak chci tomuto
poslednímu dáti jako i tobě.
15. Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé
nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
16. Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest
povolaných, ale málo vyvolených.
17. A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků soukromí
na cestě. I řekl jim:
18. Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním
kněžím {biskupům} a zákonníkům, a odsoudí ho na smrt.
19. A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k zbičování a ukřižování, ale
třetího dne z mrtvých vstane.
20. Tehdy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými,
klanějici se a proseci něco od něho.
21. Kterýž řekl jí: Co chceš: Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji
sedají, jeden po pravici tvé a druhý po levici, v království tvém.
22. Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti
kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti?
Řekli jemu: Můžeme.
23. Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím,
pokřtěni budete, ale seděti po pravici mé a po levici mé, neníť mé
dáti, ale těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
24. A uslyšavše to deset jiných, rozhněvali se na ty dva bratry.
25. Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad
nimi, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
26. Ale ne tak bude mezi vámi. Nýbrž kdožkoli chtěl by mezi vámi býti
velikým, budiž služebník váš.
27. A kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník;
28. Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on
sloužil, a aby dal život svůj mzdu na vykoupení za mnohé.
29. A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
30. A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyšavše, že by Ježíš tudy šel,
zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
31. Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali,
řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
32. I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám
učinil?
33. Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
34. I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a hned