Bible kralická: Matouš, 21. kapitola

1. A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře
Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,
2. Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned
naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke
mně.
3. A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť
propustí je.
4. Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka,
řkoucího:
5. Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na
oslici, a na oslátku té jhu podrobené.
6. I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakž jim byl přikázal Ježíš,
7. Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej na
vrchu na ně posadili.
8. Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z
stromů sekali, a metali na cestu.
9. A zástupové, kteříž s předu i s zadu šli, volali, řkouce: Hosanna
synu Davidovu. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na
výsostech.
10. A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo
jest tento?
11. Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta
Galilejského.
12. I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a
kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících
holubice převracel,
13. A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy
učinili jste jej peleší lotrovskou.
14. I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, a uzdravil je.
15. Vidouce pak přední kněží {biskupové} a zákonníci divy, kteréž
činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Hosanna synu Davidovu,
rozhněvali se.
16. A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I
ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, kteříž prsí
požívají, dokonal jsi chválu?
17. A opustiv je, šel ven z města do Betany, a tu zůstal.
18. Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.
19. A vida jeden fíkový strom podlé cesty, šel k němu, a nic na něm
nenalezl, než lístí toliko. I dí jemu: Nikdy více neroď se z tebe
ovoce na věky. I uschl fík ten pojednou.
20. A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak hned usechl fík
ten!
21. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru
a nebudete-li pochybovati, netoliko to fíkovému stromu učiníte, ale
kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.
22. A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.
23. A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží
{biskupové} a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci
činíš? A kdo tobě tu moc dal?
24. Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc,
kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím?
25. Křest Janův odkud byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali
mezi sebou, řkouce: Díme-li s nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili
jemu?
26. Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mají Jana za
proroka.
27. I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám
povím, jakou mocí tyto věci činím.
28. Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k
prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej.
29. Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.
30. I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane.
Ale nešel.
31. Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí
jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do
království Božího.
32. Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu,
ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste
potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.
33. Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal
vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i
pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.
34. A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům,
aby vzali užitky její.
35. Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného
zabili, a jiného ukamenovali.
36. Opět poslal jiných služebníků více než prvé. I učinili jim též.
37. Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ustýdnouť se syna
mého.
38. Vinaři pak uzřevše toho syna, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic;
poďte, zabíme jej, a uvažme se v dědictví jeho.
39. I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice, a zabili.
40. Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?
41. Řekli jemu: Zlé ty zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným
vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.
42. Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v písmích: Kámen, kterýž
zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se
toto, a jest divné před očima našima.
43. Protož pravím vám, že bude odjatood vás království Boží, a bude
dáno lidu činícímu užitky jeho.