Bible kralická: Matouš, 22. kapitola

1. I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2. Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu
synu svému.
3. I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale
nechtěli přijíti.
4. Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj
připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko
hotovo. Poďtež na svadbu.
5. Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6. Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše,
zmordovali.
7. A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil
vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8. Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti,
kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9. Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10. I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli
nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11. Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka
neoděného rouchem svadebním.
12. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha
svadebního? A on oněměl.
13. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho,
a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení
zubů.
14. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15. Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16. I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme,
že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného;
nebo nepatříš na osobu lidskou.
17. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili
nic?
18. Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19. Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20. I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21. Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova,
císaři, a co Božího, Bohu.
22. To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23. V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých
vstání. I otázali se ho,
24. Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby
bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru
svému.
25. I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje
semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26. Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27. Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28. Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni
ji měli.
29. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci
Boží.
30. Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou
jako andělé Boží v nebi.
31. O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno
od Boha, kterýž dí:
32. Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh
mrtvých, ale živých.
33. A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34. Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli
se v jedno.
35. I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36. Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37. I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce
svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38. To jest přední a veliké přikázaní.
39. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako
sebe samého.
40. Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41. A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42. Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43. Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44. Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel
tvých za podnože noh tvých?
45. Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?