Bible kralická: Římanům, 4. kapitola

1. Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?
2. Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím
chlubiti, ale ne u Boha.
3. Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za
spravedlnost.
4. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale
podlé dluhu.
5. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého
činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
6. Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh
přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
7. Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti
jsou hříchové.
8. Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
9. Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k
neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za
spravedlnost.
10. Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v
obřízce, ale před obřezáním.
11. A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž
byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce,
aby i jim přičtena byla spravedlnost,
12. A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž
kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před
obřezáním.
13. Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni
jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
14. Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest
víra, a zrušeno jest to zaslíbení.
15. Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani
přestoupení.
16. A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo
zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i
tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17. (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe), před
oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch
věcí, jichž není, jako by byly.
18. Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů,
podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.
19. A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř
ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.
20. O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se
věrou, dav chválu Bohu,
21. Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
22. A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
23. Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,
24. Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž
vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25. Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro