Bible kralická: Římanům, 7. kapitola

1. Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím), že zákon
panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
2. Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest
zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
3. A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s
jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho,
tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4. Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo
Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal,
abychom ovoce nesli Bohu.
5. Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou
provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
6. Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme
držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti
litery.
7. Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem
nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby
byl zákon neřekl: Nepožádáš.
8. Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou
žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
9. Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní,
hřích ožil,
10. A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k
životu, jest mi k smrti.
11. Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze
ně zabil.
12. A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a
dobré.
13. Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se
okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš
velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
14. Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný
hříchu.
15. Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím,
ale, což v nenávisti mám, to činím.
16. Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest
dobrý.
17. A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně
přebývá.
18. Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré.
Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť
nenalézám.
19. Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
20. A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím
to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
21. Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22. Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
23. Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a
jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
24. Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?