Bible kralická: Římanům, 8. kapitola

1. A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu
Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.
2. Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona
hřícha i smrti.
3. Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav
Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích
na těle,
4. Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé
těla, ale podlé Ducha.
5. Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale
ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha.
6. Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj,
7. Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu
není poddána, aniž hned může býti.
8. Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
9. Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás
přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
10. A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích,
však duch živ jest pro spravedlnost.
11. Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás
přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná
těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
12. A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla
živi byli.
13. Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky
těla mrtvili, živi budete.
14. Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
15. Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste
Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.
16. Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
17. A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu
pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i
oslaveni byli.
18. Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí
slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
19. Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.
20. Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho,
kterýž je poddal,
21. V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v
svobodu slávy synů Božích.
22. Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje
až posavad.
23. A netoliko ono, ale i my, provotiny Ducha mající, i myť sami v
sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.
24. Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje.
Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
25. Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost
očekáváme.
26. Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se
měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás
lkáními nevypravitelnými.
27. Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha,
že podlé Boha prosí za svaté.
28. Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému,
totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.
29. Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni
obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
30. Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i
ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
31. Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
32. Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky
vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
33. Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž
ospravedlňuje.
34. Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z
mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za
nás.
35. Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb
protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
36. Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme
jako ovce oddané k zabití.
37. Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás
zamiloval.
38. Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani
knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,