Bible kralická: Skutky, 1. kapitola

1. První zajisté knihu sepsalť jsem, ó Teofile, o všech věcech, kteréž
začal Ježíš i činiti i učiti,
2. Až do toho dne, v němž dav přikázaní apoštolům, kteréž byl skrze
Ducha svatého vyvolil, vzhůru vzat jest.
3. Kterýmž i zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých
jistých důvodích, za čtyřidceti dnů ukazuje se jim, a mluvě o
království Božím.
4. A shromáždiv je, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale
aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne.
5. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým
po nemnohých těchto dnech.
6. Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času
napravíš království Izraelské?
7. I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů, kteréž
Otec v moci své položil.
8. Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi
svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do
posledních končin země.
9. A to pověděv, ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal
jej od očí jejich.
10. A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili
se podlé nich v rouše bílém,
11. A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento
Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste
spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.
12. Tehdy navrátili se do Jeruzaléma, od hory, kteráž slove Olivetská,
kteráž jest blízko od Jeruzaléma, vzdálí cesty jednoho dne sobotního.
13. A všedše, vstoupili do vrchního příbytku domu, kdež přebývali, i
Petr i Jakub, i Jan a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš,
Jakub Alfeův a Šimon Zelótes a Judas Jakubův.
14. Ti všickni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s
ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s bratřími jeho.
15. V těch pak dnech povstav Petr u prostřed učedlníků, řekl (a byl
zástup lidí spolu shromážděných okolo sta a dvadcíti):
16. Muži bratří, musilo se naplniti písmo to, kteréž předpověděl Duch
svatý skrze ústa Davidova o Jidášovi, kterýž byl vůdce těch, kteříž
jímali Ježíše.
17. Nebo byl přičten k nám, a byl došel losu přisluhování tohoto.
18. Ten zajisté obdržel pole ze mzdy nepravosti, a oběsiv se, rozpukl
se na dvé, i vykydla se všecka střeva jeho.
19. A to známé jest učiněno všechněm přebývajícím v Jeruzalémě, tak že
jest nazváno pole to vlastním jazykem jejich Akeldama, to jest pole
krve.
20. Psáno jest zajisté v knize žalmů: Budiž příbytek jeho pustý, a
nebuď, kdo by přebýval v něm, a biskupství jeho vezmi jiný.
21. Protož musíť jeden z těch mužů, kteříž s námi bývali po všecken
čas, v němž přebýval mezi námi Pán Ježíš,
22. Počav od křtu Janova až do dne toho, v kterémž zhůru vzat jest od
nás, býti svědkem spolu s námi vzkříšení jeho.
23. Tedy postavili dva, Jozefa, kterýž sloul Barsabáš, kterýž měl
přijmí Justus, a Matěje.
24. A modléce se, řekli: Ty, Pane, všech srdcí zpytateli, ukažiž,
kterého jsi vyvolil z těchto dvou,
25. Aby přijal los přisluhování tohoto a apoštolství, z něhož vypadl
Jidáš, aby odšel na místo své.
26. I dali jim losy. Spadl pak los na Matěje, i připojen jest z
společného snešení k jedenácti apoštolům.