Bible kralická: Skutky, 10. kapitola

1. Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník z zástupu,
kterýž sloul Vlaský,
2. Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu.
3. A modlívaje se vždycky Bohu, viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu
devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli.
4. A on pilně popatřiv naň, a sstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I
řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří
Boží.
5. Protož nyní pošli muže do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má
přijmí Petr.
6. Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře.
Onť poví tobě, co bys ty měl činiti.
7. A když odšel anděl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou
služebníků svých, a rytíře pobožného z těch, kteříž vždycky při něm
byli.
8. A oznámiv jim všecko to, poslal je do Joppen.
9. Nazejtří pak, když oni šli, a přibližovali se k městu, všel Petr na
horu, aby se modlil, okolo hodiny šesté.
10. A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili,
připadlo na něj mysli vytržení.
11. I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako
prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázanou, ana se spouští na zem,
12. Na níž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a
zeměplazové, i ptactvo nebeské.
13. I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bí a jez.
14. I řekl Petr: Nikoli, Pane, neboť jsem nikdy nejedl nic obecného
aneb nečistého.
15. Tedy opět podruhé stal se hlas k němu: Cožť Bůh očistil, neměj ty
toho za nečisté.
16. A to se stalo potřikrát. I vzata jest zase ta nádoba do nebe.
17. A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidění to, kteréž
viděl, aj, muži ti, kteříž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dům
Šimonův, stáli přede dveřmi.
18. A zavolavše, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má přijmí
Petr?
19. A když Petr přemyšloval o tom vidění, řekl jemu Duch: Aj, muži tři
hledají tebe.
20. Protož vstana, sejdi dolů, a jdi s nimi, nic se nerozpakuje; neboť
jsem já je poslal.
21. Tedy sšed Petr k těm mužům, kteříž posláni byli k němu od
Kornelia, řekl: Aj, jáť jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest příčina,
pro niž jste přišli?
22. Oni pak řekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i
svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidění napomenut
jest od anděla svatého, aby povolal tebe do domu svého, a slyšel řeč
od tebe.
23. Tedy zavolav jich do domu, přijal je do hospody. Druhého pak dne
Petr šel s nimi, a někteří bratří z Joppen šli s ním.
24. A nazejtří přišli do Cesaree. Kornelius pak očekával jich, svolav
příbuzné své a přátely blízké.
25. I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti němu Kornelius, a padna
k nohám jeho, klaněl se mu.
26. Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň, i jáť také sám člověk jsem.
27. A rozmlouvaje s ním, všel, a nalezl mnoho těch, kteříž se byli
sešli.
28. I řekl jim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb
přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka
nepravil obecným neb nečistým býti.
29. Protož bez odporu přišel jsem, povolán jsa. I ptám se, pro kterou
příčinu poslali jste pro mne?
30. A Kornelius řekl: Před čtyřmi dny postil jsem se až do této
hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domě svém. A aj, postavil
se přede mnou muž v rouše bělostkvoucím.
31. A řekl: Kornéli, uslyšánať jest modlitba tvá, a almužny tvé jsouť
v paměti před tváří Boží.
32. Protož pošli do Joppen, a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tenť
má hospodu v domě Šimona koželuha u moře; on přijda, bude mluviti
tobě.
33. Protož hned té chvíle jsem poslal k tobě, a ty jsi dobře učinil,
žes přišel. Nyní tedy my všickni před oblíčejem Božím hotovi jsme
slyšeti všecko, což jest koli přikázáno tobě od Boha.
34. Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není
přijimač osob.
35. Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost,
příjemný jest jemu;
36. Jakž to oznámil synům Izraelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše
Krista, kterýž jest Pánem všeho.
37. Vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, počna od Galilee, po
křtu, kterýž kázal Jan:
38. Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí. Kterýž
chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla; nebo Bůh s
ním byl.
39. A my jsme svědkové všeho toho, což činil v krajině Judské a v
Jeruzalémě. Kteréhož zamordovali, pověsivše na dřevě.
40. Toho Bůh vzkřísil třetího dne, a způsobil to, aby zjeven byl,
41. Ne všemu lidu, ale svědkům prvé k tomu zřízeným od Boha, nám,
kteříž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání.
42. A přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že on jest ten ustanovený
od Boha soudce živých i mrtvých.
43. Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů
vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho.
44. A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na
všecky, kteříž poslouchali slova.
45. I užasli se ti, kteříž z obřezaných věřící byli, kteříž byli
přišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit.
46. Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozličnými, a velebí Boha. Tehdy
odpověděl Petr:
47. Zdali může kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž
Ducha svatého přijali jako i my?