Bible kralická: Skutky, 16. kapitola

1. Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem
Timoteus, syn nějaké ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
2. Tomu svědectví vydávali bratří ti, kteříž byli v Lystře a v Ikonii.
3. Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej,
pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec
jeho byl Řek.
4. A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení
zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
5. A tak církve utvrzovaly se u víře, a rozmáhaly se v počtu na každý
den.
6. A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha
svatého, aby nemluvili slova v Azii,
7. Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim
Duch.
8. Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
9. I ukázalo se Pavlovi v noci vidění. Muž nějaký Macedonský stál,
prose ho a řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
10. A jakž to vidění viděl, i hned jsme usilovali o to, abychom šli do
Macedonie, tím ujištěni jsouce, že nás povolal Pán, abychom jim kázali
evangelium.
11. Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do
Samotracie, a nazejtří do Neapolis,
12. A odtud do Filippis, kteréž jest první město krajiny Macedonské,
obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
13. V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval
obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu
byly sešly.
14. Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě
Tyatirských, bohabojící, poslouchala. Jejíž srdce otevřel Pán, aby to
pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
15. A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne
soudili věrnou Pánu býti, vejdouce, v domě mém pobuďte. I přinutila
nás.
16. I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající
ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům
svým budoucích věcí předpovídáním.
17. Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou
služebníci Boha nejvyššího, kteříž zvěstují nám cestu spasení.
18. A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se,
řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel z
ní. I vyšel hned té chvíle.
19. A viděvše páni její, že odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla
a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
20. A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše,
jsouce Židé,
21. A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati,
poněvadž jsme Římané.
22. I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich,
kázali je metlami mrskati.
23. A množství ran jim davše, vsadili do žaláře, přikázavše strážnému
žaláře, aby jich pilně ostříhal.
24. Tedy on takové maje přikázaní, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a
nohy jejich sevřel kladou.
25. O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu,
tak že je slyšeli vězňové.
26. A v tom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli
gruntové žaláře, a hned se všecky dvéře otevřely, a všech okovové
spadli.
27. A procítiv strážný žaláře, a viděv dvéře žaláře otevřené, vytrhl
meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
28. I zkřikl Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však
jsme teď všickni.
29. A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl u Pavla a Síly.
30. I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
31. A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům
tvůj.
32. I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domě jeho.
33. A pojav je v tu hodinu v noci, umyl jim rány. I pokřtěn jest hned
on i všickni domácí jeho.
34. A když je uvedl do domu svého, připravil stůl, a veselil se, že se
vším domem svým uvěřil Bohu.
35. A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty
lidi.
36. I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi: Že poslali úředníci,
abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
37. Ale Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi
Římany, vsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli,
ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
38. Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše,