Bible kralická: Skutky, 23. kapitola

1. Tedy Pavel, pohleděv pilně na to shromáždění, řekl: Muži bratří, já
všelijak s dobrým svědomím obcoval jsem před Bohem až do dnešního dne.
2. Tedy nejvyšší kněz {biskup} Ananiáš kázal těm, kteříž u něho stáli,
aby jej bili v ústa.
3. Pavel pak řekl jemu: Budeť tebe bíti Bůh, stěno zbílená. A ty
sedíš, soudě mne vedlé zákona, a proti zákonu velíš mne bíti.
4. Ti pak, kteříž tu stáli, řekli: Nejvyššímu knězi {biskupovi} Božímu
zlořečíš?
5. I řekl Pavel: Nevědělť jsem, bratří, byť nejvyšším knězem
{biskupem} byl; psánoť jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš
zlořečiti.
6. A věda Pavel, že tu byla jedna strana saduceů a druhá farizeů,
zvolal v radě: Muži bratří, já jsem farizeus, syn farizeův; pro naději
a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím.
7. A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a
rozdvojilo se množství.
8. Nebo saduceové praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, ale
farizeové obé to vyznávají.
9. I stal se křik veliký. A povstavše učitelé strany farizejské,
zastávali ho, řkouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto člověku;
protož buď že mluvil jemu duch neb anděl, nebojujme s Bohem.
10. A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl
od nich roztrhán, rozkázal žoldnéřům sjíti dolů a vychvátiti ho z
prostředku jejich, a vesti do vojska.
11. V druhou pak noc postaviv se při něm Pán, řekl: Budiž stálý,
Pavle; nebo jakož jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčiti i
v Římě.
12. A když byl den, sšedše se někteří z Židů, zapřisáhli se s klatbou,
řkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla.
13. A bylo jich více než čtyřidceti, kteříž se byli tak spikli.
14. Kteřížto přistoupivše k předním kněžím {biskupům} a k starším,
řekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme ničeho, dokudž
nezabijeme Pavla.
15. Protož vy nyní dejte věděti hejtmanu, s svolením vší rady, aby jej
zítra k vám přivedl, jako byste něco jistšího chtěli zvěděti o jeho
věcech; my pak, prvé nežli se přiblíží, hotovi jsme jej zabiti.
16. Slyšev pak syn sestry Pavlovy o těch úkladech, odšel, a všed do
vojska, pověděl Pavlovi.
17. Tedy zavolav Pavel k sobě jednoho z setníků, řekl: Doveď mládence
tohoto k hejtmanu; nebo má jemu něco povědíti.
18. A on pojav jej, vedl k hejtmanu, a řekl: Vězeň Pavel zavolav mne,
prosil, abych tohoto mládence přivedl k tobě, že by měl něco mluvit s
tebou.
19. I vzav jej hejtman za ruku, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se:
Co jest to, ješto mi máš oznámiti?
20. Tedy on řekl: Že uložili Židé prositi tebe, abys zítra do rady
uvedl Pavla, jako by něco jistšího chtěli vyzvěděti o něm.
21. Ale ty nepovoluj jim; neboť úklady činí jemu více než čtyřidceti
mužů z nich, kteříž se zapřisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani
píti, až jej zabijí. A jižť jsou hotovi, čekajíce na odpověd od tebe.
22. Tedy hejtman propustil toho mládence, přikázav: Abys žádnému
nepravil, žes mi to oznámil.
23. A zavolav dvou setníků, řekl: Připravte žoldnéřů dvě stě, aby šli
až do Cesaree, a jezdců sedmdesáte, a drabantů dvě stě k třetí hodině
na noc.
24. I hovada přiveďte, aby vsadíce na ně Pavla, ve zdraví jej dovedli
k Felixovi vládaři;
25. Napsav jemu i list v tento rozum:
26. Klaudius Lyziáš výbornému vládaři Felixovi vzkazuje pozdravení.
27. Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati měli. Kteréhož, přispěv s
houfem žoldnéřů, vydřel jsem, zvěděv, že jest Říman.
28. A chtěje zvěděti, z čeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady
jejich.
29. I shledal jsem, že na něj žalují o nějaké pohádky zákona jejich, a
že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení.
30. A když mi povědíno o úkladech, kteréž o něm skládali Židé, i hned
jsem jej poslal k tobě, přikázav také i těm žalobníkům, aby, což mají
proti němu, oznámili před tebou. Měj se dobře.
31. Tedy žoldnéři, jakž jim poručeno bylo, pojavše Pavla, přivedli jej
v noci do Antipatridy.
32. A nazejtří, nechavše jízdných, aby s ním jeli, vrátili se do
vojska.
33. Oni pak přijevše do Cesaree, a dodavše listu vládaři, Pavla také
postavili před ním.