Bible kralická: Skutky, 28. kapitola

1. A tak zachováni byvše, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita.
2. Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo
zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu
chvíli byl, a pro zimu.
3. A když Pavel sebral drahně roždí, a kladl na oheň, ještěrka,
utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho.
4. A když uzřeli lidé toho ostrova, ano ještěrka visí u ruky jeho,
řekli jedni druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; nebo ač z moře
vyšel, však pomsta nedá jemu živu býti.
5. Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo.
6. Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho
dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše se,
pravili, že jest on bůh.
7. Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius.
Kterýž přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě
choval.
8. I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou
nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vložil na něj ruce, a
uzdravil jej.
9. A když se to stalo, tedy jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli,
přistupovali, a byli uzdravováni.
10. Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli
toho, čehož potřebí bylo.
11. A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž
tu byla na tom ostrově přes zimu, mající za erb Kastora a Polluxa.
12. A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni.
13. A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni,
když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos.
14. Kdežto nalezše bratří, žádáni jsme byli od nich, abychom pobyli u
nich za sedm dní. A tak jsme se k Římu brali.
15. Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk
Appiův a ke Třem krčmám. Kteréž uzřev Pavel, poděkoval Bohu, a počal
býti dobré mysli.
16. A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu
vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho
ostříhal.
17. I stalo se po třech dnech, svolal Pavel přední z Židů. A když se
sešli, řekl jim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti
obyčejům otcovským, jat jsa z Jeruzaléma, vydán jsem v ruce Římanům.
18. Kteříž vyslyševše mne, chtěli propustiti, proto že žádné viny
hodné smrti na mně nebylo.
19. Ale když Židé odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne
jako bych měl co na svůj národ žalovati.
20. A protož z té příčiny povolal jsem vás, abych vás viděl, a s vámi
promluvil; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.
21. A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psání neměli o tobě z
Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval neb mluvil co zlého o
tobě.
22. Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že
se jí všudy odpírá.
23. A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu,
jimž s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o
Ježíšovi z zákona Mojžíšova a proroků, od jitra až do večera.
24. A někteří uvěřili tomu, což vypravoval, někteří pak nevěřili.
25. A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, když promluvil Pavel
to jedno slovo: Jistě žeť dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše
mluvil k otcům našim,
26. Řka: Jdi k lidu tomuto a rci jim: Slyšením slyšeti budete, ale
nesrozumíte, a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.
27. Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své
zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem
nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
28. Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a
oniť slyšeti budou.
29. A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou hádky
mnohé.
30. Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky,
kteříž přicházeli k němu,