Bible kralická: Skutky, 5. kapitola

1. Muž pak nějaký, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal
statek.
2. A lstivě těch peněž ujal s vědomím manželky své, a přinesa díl
nějaký, položil k nohám apoštolským.
3. I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé, tak abys lhal
Duchu svatému, a lstivě ujal peněz za to pole?
4. Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno,
v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi
lidem, ale Bohu.
5. Tedy uslyšav Ananiáš ta slova, padna, zdechl. I spadla bázeň veliká
na všecky, kteříž to slyšeli.
6. A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali.
7. I stalo se po chvíli, jako po třech hodinách, že i jeho žena,
nevěduci, co se bylo stalo, přišla.
8. I řekl jí Petr: Pověz mi, za tolik-li jste pole prodali? A ona
řekla: Ano, za tolik.
9. Tedy dí jí Petr: I proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha
Páně? Aj, nohy těch, kteříž pochovali muže tvého, přede dveřmi, a
vynesouť tebe.
10. I padla hned před nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli
ji mrtvou; i vynesše, pochovali podlé muže jejího.
11. I byla bázeň veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteříž to
slyšeli.
12. Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové mnozí v lidu.
(A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově.
13. Jiný pak žádný nesměl se připojiti k nim, ale velebil je lid.
14. Anobrž vždy více se rozmáhalo množství věřících Pánu, mužů i také
žen.)
15. Tak že i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na
nosidlách, aby, když by šel Petr, aspoň stín jeho stínil na některé z
nich.
16. Scházelo se pak množství z okolních měst do Jeruzaléma, nesouce
nemocné a trápené od duchů nečistých, a uzdravováni byli všickni.
17. Tedy povstav nejvyšší kněz {biskup} a všickni, kteříž byli s ním,
(jenž byli saducejské sekty), naplněni jsou závistí.
18. I vztáhli ruce na apoštoly, a vsázeli je do žaláře obecného.
19. Ale anděl Páně v noci otevřev dvéře u žaláře, vyvedl je ven a
řekl:
20. Jděte, a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života
tohoto.
21. Tedy oni uslyševše, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Přišed pak
nejvyšší kněz {biskup} a ti, kteříž s ním byli, svolali radu a všecky
starší synů Izraelských, i poslali do žaláře, aby oni byli přivedeni.
22. A služebníci přišedše, nenalezli jich v žaláři. A navrátivše se,
vypravovali,
23. Řkouce: Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností, a
strážné vně stojící u dveří, ale otevřevše, žádného jsme tam
nenalezli.
24. A když uslyšeli řeči tyto i nejvyšší kněz {biskup} i úředník
chrámu i přední kněží, nerozuměli, co by se to stalo.
25. A přišed kdosi, pověděl jim, řka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do
žaláře, v chrámě stojí a učí lid.
26. Tehdy odšed úředník s služebníky, přivedl je bez násilé; (nebo se
báli lidu, aby nebyli ukamenováni).
27. A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz
{biskup},
28. Řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom
jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás
uvésti krev člověka toho.
29. Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha
než lidí.
30. Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali,
pověsivše na dřevě.
31. Toho Bůh, kníže a spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno
lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů.
32. A my jsme svědkové toho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož
dal Bůh těm, kteříž jsou poslušni jeho.
33. Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je
vyhladili.
34. Tedy povstav v radě jeden farizeus, jménem Gamaliel, zákona
učitel, vzácný u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli
apoštoly.
35. I řekl jim: Muži Izraelští, pilně se rozmyslte při těchto lidech,
co máte činiti.
36. Nebo před těmito časy byl povstal Teudas, pravě se býti něčím,
jehož se přídrželo mužů v počtu okolo čtyř set. Kterýž zahynul, i
všickni, kteříž přistoupili k němu, rozptýleni jsou a v nic obráceni.
37. Po něm pak povstal Judas Galilejský za dnů popisu, a mnoho lidu po
sobě obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kteřížkoli přistoupili k
němu, rozptýleni jsou.
38. A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj těmto lidem, a nechte jich.
Nebo jestližeť jest z lidí rada tato aneb dílo toto, rozprchneť se;
39. Pakliť jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti. Abyste snad i Bohu
odporní nalezeni nebyli.
40. I povolili jemu. A povolavše apoštolů, a zmrskavše je, přikázali,
aby nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je.
41. Oni pak šli z toho shromáždění, radujíce se, že jsou hodni učiněni