Bible kralická: Skutky, 7. kapitola

1. Tedy řekl nejvyšší kněz {biskup}: Jestli-liž to tak?
2. A on řekl: Muži bratří a otcové, slyšte. Bůh slávy ukázal se otci
našemu Abrahamovi, když byl v Mezopotamii, prvé než bydlil v Charán.
3. A řekl jemu: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, a poď do země,
kterouž ukáži tobě.
4. Tedy vyšed z země Kaldejské, bydlil v Cháran. A odtud, když umřel
otec jeho, přestěhoval jej do země této, v kteréž vy nyní bydlíte.
5. A nedal jemu dědictví v ní, ani šlepěje nožné, ač byl jemu ji
slíbil dáti k vládařství, i semeni jeho po něm, když ještě neměl syna.
6. Mluvil pak Bůh takto: Budeť símě tvé pohostinu v zemi cizí, a bude
v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za čtyři sta let.
7. Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, pravíť Bůh. A
potom zase vyjdou, a sloužiti mi budou na tomto místě.
8. I vydal jemu smluvu obřízky. A tak zplodil Izáka, a obřezal jej
osmého dne, a Izák Jákoba, a Jákob dvanácte patriarchů.
9. A patriarchové v nenávisti měvše Jozefa, prodali jej do Egypta. Ale
Bůh byl s ním.
10. A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho, a dal jemu milost a
moudrost před tváří Faraona, krále Egyptského, kterýž ho ustanovil
úředníkem nad Egyptem a nade vším domem svým.
11. Potom přišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a
ssoužení veliké, aniž měli pokrmů otcové naši.
12. A uslyšev Jákob, že by obilé bylo v Egyptě, poslal otce naše
jednou.
13. A podruhé poznán jest Jozef od bratří svých, a zjevena jest
Faraonovi rodina Jozefova.
14. Tedy poslav Jozef, přistěhoval otce svého Jákoba, i všecku rodinu
svou v osobách sedmdesáti pěti.
15. I vstoupil Jákob do Egypta, a umřel on i otcové naši.
16. I přeneseni jsou do Sichem, a pochováni v hrobě, kterýž byl koupil
Abraham za stříbro od synů Emorových, otce Sichemova.
17. Když se pak přibližoval čas zaslíbení, o kterémž byl přisáhl Bůh
Abrahamovi, rostl lid a množil se v Egyptě,
18. Až v tom povstal jiný král, kterýž neznal Jozefa.
19. Ten lstivě nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, tak že
musili vyhazovati nemluvňátka svá, aby se nerozplozovali.
20. V tom času narodil se Mojžíš, a byl velmi krásný, kterýž chován
jest za tři měsíce v domě otce svého.
21. A když vyložen byl, vzala jej dcera Faraonova, a vychovala jej
sobě za syna.
22. I vyučen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v řečech
i v skutcích.
23. A když jemu bylo čtyřidceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby
navštívil bratří své, syny Izraelské.
24. A uzřev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho, a pomstil toho,
kterýž bezpráví trpěl, zabiv Egyptského.
25. Domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí, že skrze ruku jeho
chce jim dáti Bůh vysvobození, ale oni nerozuměli.
26. Druhého pak dne ukázal se jim, když se vadili, i vedl je ku
pokoji, řka: Muži bratří jste, i proč křivdu činíte sobě vespolek?
27. Ten pak, kterýž činil křivdu bližnímu, odehnal ho, řka: Kdo tě
ustanovil knížetem a soudcím nad námi?
28. Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi včera zabil Egyptského?
29. I utekl Mojžíš pro to slovo, a bydlil pohostinu v zemi Madianské,
kdež zplodil dva syny.
30. A když se vyplnilo let čtyřidceti, ukázal se jemu na poušti hory
Sinai anděl Páně, v plameni ohně ve kři.
31. A Mojžíš uzřev, divil se tomu vidění. A když blíže přistoupil, aby
to pilněji spatřil, stal se k němu hlas Páně:
32. Jáť jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh
Jákobův. I zhroziv se Mojžíš, nesměl patřiti.
33. I řekl jemu Pán: Zzuj obuv s noh svých; nebo místo, na kterémž
stojíš, země svatá jest.
34. Viděl jsem, viděl trápení lidu svého, kterýž jest v Egyptě, a
vzdychání jejich uslyšel jsem, a sstoupil jsem, abych je vysvobodil.
Protož nyní poď, pošli tě do Egypta.
35. Toho Mojžíše, kteréhož se odepřeli, řkouce: Kdo tě ustanovil
knížetem a soudcím? tohoť Bůh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku
anděla, kterýž se jemu ukázal ve kři.
36. A ten je vyvedl, čině divy a zázraky v zemi Egyptské a na moři
červeném, i na poušti za čtyřidceti let.
37. Toť jest ten Mojžíš, kterýž řekl synům Izraelským: Proroka vám
vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich, jako mne; toho poslouchejte.
38. Onť jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvil
k němu na hoře Sinai, i s otci našimi, kterýž přijal slova živá, aby
je nám vydal.
39. Jehož nechtěli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a
odvrátili se srdci svými do Egypta,
40. Řkouce Aronovi: Učiň nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo
Mojžíšovi tomu, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, nevíme, co se
přihodilo.
41. I udělali v těch dnech tele, a obětovali oběti té modle, a
veselili se v díle rukou svých.
42. I odvrátil se Bůh, a vydal je, aby sloužili vojsku nebeskému,
jakož napsáno jest v knihách prorockých: Zdaliž jste mi oběti aneb
dary obětovali za čtyřidceti let na poušti, dome Izraelský?
43. Nýbrž nosili jste stánek Molochův, a hvězdu boha svého Remfan, ta
podobenství, kteráž jste zdělali sobě, abyste se jim klaněli. Protož
přestěhuji vás za Babylon.
44. Stánek svědectví měli otcové naši na poušti, jakož byl nařídil
ten, kterýž řekl Mojžišovi, aby jej udělal podlé způsobu toho, kterýž
byl viděl.
45. Kterýž přijavše otcové naši, vnesli s Jozue tam, kdež bylo
vládařství pohanů, kteréž vyhnal Bůh od tváři otců našich, až do dnů
Davida.
46. Kterýž nalezl milost před oblíčejem Božím, a prosil, aby nalezl
stánek Bohu Jákobovu.
47. Šalomoun pak udělal jemu dům.
48. Ale Nejvyšší nebydlí v chrámích rukou udělaných, jakož dí prorok:
49. Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých, i jakýž mi dům
uděláte? praví Pán. Aneb jaké jest místo odpočívání mého?
50. Zdaliž ruka má všeho toho neučinila?
51. Tvrdošijní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu
svatému protivili, jakž otcové vaši, tak i vy.
52. Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté
ty, kteříž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehož vy nyní
zrádci a vražedlníci jste.
53. Kteříž jste vzali zákon působením andělským, a neostříhali jste.
54. Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých, a škřipěli zuby na
něho.
55. On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a
Ježíše stojícího na pravici Boží.
56. I řekl: Aj, vidím, nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na
pravici Boží.
57. A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se
jednomyslně na něj.
58. A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha
svá u noh mládence, kterýž sloul Saul.
59. I kamenovali Štěpána modlícího se a řkoucího: Pane Ježíši, přijmi
ducha mého.
60. A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim