Bible kralická: Titovi, 1. kapitola

1. Pavel, služebník Boží, apoštol pak Ježíše Krista, podlé víry
vyvolených Božích, a známosti pravdy, kteráž jest podlé pobožnosti,
2. K naději života věčného, kterýž zaslíbil před časy věků ten, kterýž
nikdy neklamá, Bůh,
3. Zjevil pak časy svými to slovo své, skrze kázaní mně svěřené, podlé
zřízení spasitele našeho Boha,
4. Titovi, vlastnímu synu u víře obecné: Milost, milosrdenství a pokoj
od Boha Otce a Pána Jezukrista spasitele našeho.
5. Z té příčiny zanechal jsem tebe v Krétě, abys to, čehož tam ještě
potřebí, spravil, a ustanovil po městech starší1), jakož i já při tobě
jsem zřídil,
6. Jest-li kdo bez úhony, jedné manželky muž, dítky maje věřící, na
kteréž by nemohlo touženo býti, že by byli bůjní, aneb nepoddaní.
7. Neboť biskup má býti bez úhony, jako Boží šafář, ne svémyslný, ne
hněvivý, ne piján vína, ne bitec, ne žádostivý mrzkého zisku,
8. Ale přívětivý k hostem, milovník dobrých, opatrný, spravedlivý,
svatý, zdrželivý,
9. Pilně se přídržící věrné řeči k vyučování dostatečné, aby mohli i
napomínati učením zdravým, i ty, kteříž odpírají, přemáhati.
10. Neboť jsou mnozí nepoddaní, marnomluvní, i svůdcové myslí, zvláště
ti, kteříž jsou z obřízky.
11. Jimž musejí ústa zacpána býti; kteříž celé domy převracejí, učíce
neslušným věcem, pro mrzký zisk.
12. Řekl jeden z nich, vlastní jejich prorok: Kretenští jsou vždycky
lháři, zlá hovada, břicha lenivá.
13. Svědectví to pravé jest. A protož tresciž je přísně, ať jsou
zdraví u víře,
14. Nešetříce Židovských básní a přikázaní lidí těch, kteříž se
odvracuji od pravdy.
15. Všecko zajisté čisté jest čistým, poškvrněným pak a nevěřícím nic
není čistého, ale poškvrněna jest i mysl jejich i svědomí.
16. Vypravují o tom, že Boha znají, ale skutky svými toho zapírají,
ohavní jsouce, a nepoddaní, a ke všelikému skutku dobrému nehodní.