Bible kralická: Židům, 1. kapitola

1. Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze
proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,
2. Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.
3. Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko
slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv,
posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
4. Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno
dědičně obdržel.
5. Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil
jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?
6. A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se
jemu všickni andělé Boží.
7. A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky
své plamen ohně;
8. Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti
jest berla království tvého.
9. Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož
pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
10. A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť
nebesa.
11. Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
12. A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta
tvá nepřestanou.
13. A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím
nepřátel tvých za podnože noh tvých?
14. Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k
službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?