Bible kralická: Židům, 12. kapitola

1. Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce
všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost
konejme běh uloženého sobě boje,
2. Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo
předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se
na pravici trůnu Božího.
3. A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti
sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.
4. Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
5. A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům
mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho
trestán býváš?
6. Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za
syna přijímá.
7. Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který
jest syn, jehož by netrestal otec?
8. Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste
cizoložňata, a ne synové.
9. Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je
u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů,
abychom živi byli?
10. A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale
tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti
svatosti jeho.
11. Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené,
ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm,
kteříž by v něm pocvičeni byli.
12. Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
13. A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se
nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
14. Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří
Pána,
15. Prohlédajíce, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký
kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by
poškvrněni byli mnozí;
16. Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýž za jednu
krmi prodal prvorozenství své.
17. Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání,
pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ačkoli ho s pláčem
hledal.
18. Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k
vichru, a k mrákotě, a k bouři,
19. A k zvuku trouby a k hlasu slov, kterýž kdož slyšeli, prosili, aby
k nim nebylo více mluveno.
20. (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: Kdyby se i hovado
dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
21. A tak hrozné bylo to, což viděli, že Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až
se třesu.)
22. Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého,
Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
23. K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni
jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých
dokonalých,
24. A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe
mluvící než Abelova.
25. Viztež, abyste neodpírali mluvícímu. Nebo poněvadž onino neušli,
kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my,
jestliže tím, kterýž s nebe jest, pohrdneme?
26. Jehož hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak zaslíbil, řka: Ještěť
já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
27. To pak, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí
přenesení, jakožto učiněných, aby zůstávaly ty, kteréž jsou
nepohnutelné.
28. Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze