Bible kralická: Židům, 3. kapitola

1. A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte
apoštola a nejvyššího kněze {biskupa} vyznání našeho, Krista Ježíše,
2. Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě
jeho.
3. Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má
čest stavitel nežli sám dům.
4. Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto
věci ustavěl, Bůh jest.
5. A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na
osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.
6. Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme,
jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce
pevnou zachováme.
7. Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,
8. Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení
toho na poušti;
9. Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po
čtyřidceti let.
10. Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky
bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.
11. Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
12. Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné,
kteréž by odstupovalo od Boha živého.
13. Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje,
aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.
14. Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek
podstaty až do konce pevný zachováme.
15. Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,
nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení.
16. Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli
z Egypta skrze Mojžíše.
17. Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž
hřešili, jejichž těla padla na poušti?
18. A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm,
kteříž byli neposlušní.
19. A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.