Bible kralická: Židům, 4. kapitola

1. Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí
jeho, neopozdil se někdo z vás.
2. Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč
slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli.
3. Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl:
Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli
dokonána jsou díla od ustanovení světa.
4. Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh
dne sedmého ode všech skutků svých.
5. A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
6. A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti,
kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro něvěru,
7. Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě,
(jakož řečeno jest): Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí
svých.
8. Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o
jiném dni.
9. A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
10. Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od
skutků svých, jako i Bůh od svých.
11. Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž
příklad nedověry.
12. Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký
meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i
kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
13. A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho,
nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč
naše.
14. Protož majíce velikého nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž pronikl
nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání.
15. Nebo nemáme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž by nemohl čitedlen
býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
16. Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli
milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.